Agent chodec František Zahrádka dostal od komunistů 20 let. Skončil na uranu a bachařům nadával
Asi před dvěma lety nějaký mladý člověk nešťastně srazil na eskalátorech v pražském metru seniora. Pětaosmdesátiletý muž upadl a vážně si poranil hlavu.
Po ošetření v nemocnici se vrátil do domácí péče. Postupně však přestával poznávat své okolí. Do té doby čiperný muž chřadnul, až v polovině prosince 2017 zemřel. Odešel skaut, bývalý agent chodec, politický vězeň, který si odseděl 13 let ve věznicích a uranových lágrech v 50. letech. Jmenoval se František Zahrádka.
Několikahodinové vyprávění Františka Zahrádky je uloženo a zpřístupněno veřejnosti v digitálním archivu Paměť národa. Tento unikátní projekt neziskové organizace Post Bellum, Českého rozhlasu, České televize a Ústavu pro studium totalitních režimů čítá přes pět tisíc celoživotních vzpomínek pamětníků. Je financována především z drobných darů jednotlivců. Připojte se k nim i vy. Vše na www.postbellum.cz. Přihlaste se například do Klubu přátel Paměti národa zde. Děkujeme.
František Zahrádka se narodil 30. října 1930 v Děčíně v rodině invalidního ajznboňáka, legionáře z 1. světové války. V roce 1939 se rodina musela z pohraničí vystěhovat. Otec s nimi nemohl zůstat, odjel za prací. Maminka se dvěma syny odjela vlakem do Chocně, kde se přihodila tragédie.
Mladší bratr Luděk se těžce zranil. Srazil ho automobil a lékaři mu nedávali téměř naději. Maminka se psychicky zhroutila a byla hospitalizována. Osmiletý František zůstal sám. Postel si vyrobil z vany, kterou někde našel a dotáhl jí do opuštěného odstaveného vagonu, kam mu lidé nosili jídlo.
Nejčastěji ho navštěvovali místní skauti. V oddíle se seznámil s o něco starším Karlem Peckou, také pozdějším politickým vězněm a slavným spisovatelem. Když se matka Františka vzpamatovala, bratr Luděk se částečně vyléčil, otec se vrátil z prací, dala se rodina opět dohromady a usadila se v Českých Budějovicích: „Chodil jsem za skauty, jezdili jsme na výlety, celý den jsme někde lítali,“ popisuje František dětství v oddíle za 2. světové války.
Jeho rodiče se zapojili do protinacistického odboje a oba zatklo gestapo. Na svobodu se dostali až na konci války. Otce pustili po pětiměsíční vazbě, jeho matku, která nosila jídlo partyzánům, osvobodila až Rudá armáda 5. května 1945. "Nikdy na to nezapomenu, jak jsme vítali sovětské vojáky generála Malinovského. Lidé je nosili na ramenou. Pamatuju si, jak ukrajinští vojáci říkali 'dneska jásáte, za rok budete plakat!'," vzpomíná na květnové oslavy Zahrádka.
Komunisté vraždili. Skautům bylo jasné, že přichází totalita
Po válce se začal angažovat v obnoveném skautu. S českobudějovickými junáky jezdil na tábory. Objevovali málo známé pohraniční stezky, znali jeskyně a všemožné skrývačky, což se mu prý později náramně hodilo.
Komunisté se v Československu postupně chopili moci, ale skauti jejich slovům nevěřili už dávno předtím: "Ani náhodou. Pamatuju si, že jsme nikdy nevěřili v sebevraždu Jana Masaryka. Krčmaňská aféra, pokus o atentát na Drtinu, znárodňování a mnoho dalšího, to všechno nás přesvědčilo, že komunistům se nedá věřit. Že tato společnost zase ztrácí svobodu," vysvětluje František Zahrádka, proč začal převádět uprchlíky přes hranice.
Jednou se musel kvůli přestřelce na čáře vydat s důstojníky, které převáděl, až do uprchlického tábora v Bavorsku. Mohl zůstat, ale protože jeho bratr Luděk už emigroval, vrátil se, aby staří rodiče nezůstali sami. V Německu se nechal naverbovat americkou CIC a do Československa se vracel se zpravodajskými úkoly: koho má převést, jaké informace zjistit, a podobně. Jako agent chodec vystupoval s krycím jménem Josef.
V roce 1949 ho navštívil přítel ze skauta Karel Pecka. František se připojil do jeho skupiny "Za pravdu", kde vystupoval pod jménem Pavel. Vydávali a kolportovali letáky a samizdatový časopis. V jedné skupině se však našel udavač, ve druhé působil voják, kterého sledovali agenti komunistického Obranného zpravodajství.
Zahrádku zatkli 3. září 1949. Kdo ho těsně před jeho útěkem do zahraničí udal, se dodnes přesně neví. V té chvíli už mnozí ze skupiny Za pravdu vypovídali ve vyšetřovně StB.
„Hodňousek“ to nebyl, vzpomíná kamarád
Karel Pecka v jednom z rozhovorů před svojí smrtí roku 1997 řekl: "Jak můžete vzdorovat, když máte svázané ruce, sedíte nahý na židli a nevíte, odkud přiletí rána. Vybaví se vám všechny ty popisy výslechů na gestapu a říkáte si: ´Nikdo po vás neštěkne.´ Takže člověk volil menší zlo a po několika hodinách přiznal aspoň něco, v nejistotě ovšem, zda to bude stačit." Nakládačku dostal i Zahrádka a skončil na tři měsíce v pankrácké samovazbě. U soudu dostal 20 let za špionáž.
Prošel jedenácti věznicemi a tábory, nejvíce času strávil v pracovních lágrech při uranových dolech. "No hodňousek to teda nebyl, dělal průšvihy, ale od toho jsme tam byli! Každou chvíli byl v korekci," vzpomíná na Zahrádku jeho spoluvězeň Petr Vymyslický.
V jednom archivním vězeňském hodnocení vězně Zahrádky jsou detailně popsány některé důvody jeho korekcí: „Celkem 13 krát kázeňsky trestán. A to za vulgární vyjadřování při vyhlášení budíčku, kdy v několika případech použil výroku ‚vyliž nám .....‘, dále za špatný výkon barákové služby, kdy spal. Dále pak za větší množství potravin na pracovišti – což je nepřípustné.
Rovněž byl trestán za to, že věděl o přípravě útěku jiného odsouzeného a věc neohlásil, dále za soustavné porušování rozkazu náčelníka – pokud jde o vystupování, za opožděné nástupy do zaměstnání, za hrubé a sprosté vystupování vůči příslušníkovi MV, což hraničilo s trestným činem - urážka veřejného činitele, trestán byl i za pití lihových nápojů,“ píše se ve vězeňských archivech.
Po propuštění v roce 1962 Zahrádka nesehnal práci a vrátil se zpátky do příbramských dolů jako elektrikář. Pracoval tu až do roku 1981, kdy odešel do důchodu. V roce 1966 se oženil s Marií Voldřichovou, se kterou prožil 33 let až do její smrti. Děti neměli. V roce 1990 založil Konfederaci politických vězňů v Příbrami. František Zahrádka zemřel v sedmaosmdesáti letech 15. prosince 2017.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
