Afričtí přistěhovalci

Moře bylo klidné ale počasí chladné. Zabloudili. Španělská pobřežní hlídka je vylovila až po 52 hodinách. Plavci za lepším životem měli štěstí. Všichni přežili. Jenom za uplynulý víkend vyjelo za obživou podobným způsobem z atlantského pobřeží Afriky na 400 osob. Ročně u španělských a italských břehů přistane desetitisíce Afričanů. Mnohé z nich, bohužel, vyplaví moře utopené. Nad jinými se moře zavře a často se neví ani že vypluli.

Tento týden španělský ministr zahraničí Miguel Angel Moratinos koná cestu po afrických zemích při Atlantiku, aby podpořil vznik bilaterálních dohod, které mají za cíl pomoci africkým emigrantům a zároveň ochránit Evropu před jejich přívalem. Devět zemí Evropské unie pověřilo Madrid, aby tyto rozhovory na černém kontinentu vedl. Jde nejen o státy, které jsou bezprostředním cílem imigrantů jako je Španělsko, Portugalsko nebo Itálie, ale také o ty, které jsou nejčastěji konečnými destinacemi migrantů jako Velká Británie, Německo nebo Nizozemí. Plán je jednoduchý a všechny dotčené africké země s ním předběžně souhlasí. Zúčastnění Evropané se zavazují uvolnit ročně pět milionů dolarů na pobřežní hlídky jak lodní tak letecké, které budou dohlížet, aby lidé neprchali ze svých zemí tajně na chatrných plavidlech. K tomu ovšem musí hlídky operovat přímo z afrického území. Je třeba určit místa, odkud lidé nejčastěji vyplouvají. Kromě toho chtějí postižené evropské země zvyšovat příliv legálních přistěhovalců, ale tak, jak to vyhovuje jejich hospodářským potřebám. Není nutno zdůrazňovat, že afričtí imigranti jsou povětšinou nevzdělaní a bez prostředků i pracovních zkušeností.

Španělský ministr zahraničí Moratinos se na své cestě do subsaharské Afriky zastavil také na Kanárských ostrovech, které jsou pro nové přistěhovalce první zastávkou na jejich pouti do Evropy. Slíbil tam provinční vládě několik milionů eur, které by měly podpořit hlídkový a záchranný systém pobřeží. Ne všechno je však tak snadné, jak se na první pohled jeví. Opoziční lidová strana vyčítá socialistům, že tím, jak podporuje místní provinční vlády, znemožňuje jednotnou imigrační politiku. "Zatímco země unie poprvé vystupují v této oblasti jednotně, socialistický Madrid rozděluje pravomoci mezi 17 vlád," řekl včera generální tajemník lidovců Ángel Acebes. Neměl tím na mysli pouze dvoustranné dohody mezi kanárskou a ústřední vládou, ale také větší pravomoci v imigrační politice, které minulý týden v referendu získalo Katalánsko.

Dalším bodem, který projednává španělský ministr zahraničí v Africe, je zřízení imigračních kanceláří přímo v zemích výjezdu. Pomohlo by to nejen výběru legálních vystěhovalců, ale také jejich bezpečnějšímu převozu. V neposlední řadě chtějí evropské země podporovat zaměstnanost těch nelegálních emigrantů které vrátí do jejich vlasti. Všechny tyto aktivity budou stát peníze, ale zmíněné státy unie jsou ochotny je ve svých rozpočtech najít. Kdyby se jen část z těchto cílů podařilo splnit, byl by to úspěch a pro západoevropské země i velká úleva. Byl by to také první krok k řešení ožehavého problému, který se v poslední době projevuje všude ve světě. Do vyspělých zemí přijíždějí tajně imigranti z chudších států a tvoří nekontrolovatelnou vrstvu často nezaměstnaných lidí, kteří mívají blízko k podsvětí. Vidíme to ve Spojených státech, kam putují latinoameričané, občané bývalého Sovětského svazu táhnou na západ, Alžířané do Francie.

Příští schůzka západoevropské imigrační devítky se má konat už v červenci. Léto je totiž nejvhodnější dobou pro tajné plavby na nebezpečných kocábkách.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání