Africké turné čínského prezidenta Chu Ťin Tchao

Loni v listopadu se v Pekingu sešla na pozvání čínského vedení historicky nevídaná společnost - prakticky všichni státníci, kteří v současnosti vládnou v Africe. Bylo to takzvané Forum čínsko-africké spolupráce a porozumění. A všem těm zhruba padesáti prezidentům, předsedům vlád a předsedům parlamentů černého kontinentu slíbil prezident Hu Jintao, že v roce 2007 mu bude ctí ze všech růží světa nejdřív přivonět k růžím Afriky - na obou stranách ekvátoru. To právě splnil zastávkami v osmi státech. Začít velké turné po světě Afrikou - to je jasné velké symbolické gesto, vypovídající o důležitém zaměření zahraničně politického kurzu Číny.

Na severní straně Afriky se Hu zastavil a jednal v Kamerunu, Liberii a Sudánu, na jihu pak v Zambii, Namibii, Jihoafrické republice a Mozambiku. Osmou destinací na svém turné už defakto dal navštívenému kontinentu valu, protože poslední zastávkou byly Seychellské ostrovy. Všude prezident Hu uplatnil jedno ze zmíněných klišé - čínským politickým slovníkem stále častěji užívané.V angličtině je to výraz win-win. Česky se to dá říci: díky dobré dohodě vyhráváme na naší spolupráci oba - ty i já. To je ,,win.win". Čína je v nabídkách spolupráce pro Afriku racionáln, pečlivě dávnkovaně - štědrá. Využívá přitom obdiv nad pozoruhodným vzestupem své ekonomiky, zvláště pak v posledních patnácti letech vytvořené obrovské finanční rezervy. Z obavy, že by nadměrné investice v Číně samé mohly vzednout inflační cunami, raději Peking své rezervy drží na uzdě. A v zahraničí - nyní tedy příkladně v Africe - opatrně dávkovanou štědrostí získává ekonomické a politické pozice a samozřejmě včetně tolik potřebných sympatií pro další vztahy.

Jedna akvizice je pro Peking už předem daná a nesporná, nyní během návštěvy čínského prezidenta všude jen potvrzovaná jeho partnery. Je to kauza Tajvan. Formule zní: Čína a Tajvan patří k sobě, dohromady je to prostě jen jedna Čína, bez ohledu na to jak dlouho to ještě bude trvat než si Peking a Tajpej padnou do náručí při mírovém sjednocení. Právě v Pretorii v Jižní Africe při jednání pánů prezidentů bylo nejsilněji akcentováno, že preference mírového sjednocení je nepochybná,. Jen úmysly dosáhnout naprosté nezávislosti ostrovní Číny by znamenaly absolutní pohotovost stále lépe vyzbrojených tří námořních flotil, které dneska kontinentální Čína má.

Pokud dobře počítám, čínský prezident při právě skončené cestě Afrikou uzavřel, podepsal či jen požehnal podpisu rezortních činovníků asi 40 dohod s představiteli osmi států. Dají se dělit na spektakulární a na velmi podstatné. Ty spektakulární - čili pro veřejnost nejviditelnější a nejpůsobivější začínají u zubařských kleští. V Kamerunu, Liberii, Namibii i Mozambiku se říká, že když domorodci trhá zuby cizinec, je to čínský dentista. Čínská lékařská pomoc v Africe patří k nejrozsáhlejším humanitárním projektům, které kdy Afrika dosud poznala. Jde o stovky týmů! A v Zambii existuje dokonce už přes dvacet let čínské vojenské lékařské, zvláště chirurgické centrum, které má mezi obyvatelstvem neuvěřitelnou popularitu. Významné jsou i velké vzdělávací projekty - jedny v samotných afrických zemích - a pak také stipendia, umožňující celkové specializované vzdělání na universitách v Pekingu, Šanghaji, Wuhanu a dalších čínských universitách.

Pokud jde o dohody méně viditelné, ale ,,z gruntu" důležité - týkají se čínské dlouhodobě promýšlené koncepce trvale získávat nejvýznamnější africké suroviny. Především jde o naftu a kovy, ale ani diamanty nejsou k zahození - nejen coby ozdoba, nýbrž především jako technický materiál. Hospodářský výsledek těchto dohod se předběžně dá odhadnout na 35 až 36 miliard dolarů - s přesahem do příštích let. Jeden z komentářů, který včera zazněl z Pretorie mínil, že v příštím desetiletí nebude mít Afrika důležitějšího jednotlivého hospodářského partnera než je Peking. Je to možná názor hodně kategorický, ale na každý pád k pravdě nebude mít daleko.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .