Advokát: Istanbulská dohoda neohrožuje tradiční rodinu, pokud za tradici nepovažujeme domácí násilí

Z právního hlediska podle Koldinské není Instanbulská dohoda „ďáblův nástroj“, ale výsledek právního vývoje na půdě Rady Evropy. „Ta přijímá různé dokumenty mezinárodního významu jako mezinárodní smlouvy v okamžiku, kdy má pocit, že na nadnárodní úrovni se k řešení problému dá udělat něco víc než jen v rámci jednotlivých zemí,“ vysvětluje.

Kdybychom chtěli mluvit o nějakém útoku na klasické manželství, tak se pojďme podívat do rozvoje práva Evropské unie a práva členských zemí.
Kristina Koldinská

Další věc, která mluví pro to, že přijetí dokumentu je krok správným směrem, je, že sice máme například v Česku právní nástroje, které ošetřují toto téma, ale třeba zákon o obětech trestných činů se rodil s poměrně velkými bolestmi. „A s ještě většími bolestmi ho aplikujeme,“ upozorňuje na rozdíl mezi literou zákona a praxí právnička Koldinská.

Čtěte také

Apolena Rychlíková: Jak řešit násilí na ženách? Dezinformační kampaň kolem Istanbulské úmluvy ukazuje, že v Česku to zatím nejde

„Neříkám, že jako o život potřebujeme Istanbulskou úmluvu, ale myslím, že zároveň nepotřebujeme o život proti tomuto dokumentu tak moc brojit, protože když si dokument přečtete, tak se tam rozhodně neboří tradiční hodnoty,“ zdůrazňuje expertka. 

Útok na klasické manželství v této smlouvě vůbec není, tvrdí: „Úmluva se těmto věcem vůbec nevěnuje. Kdybychom chtěli mluvit o nějakém útoku na klasické manželství, tak se pojďme podívat do rozvoje práva Evropské unie a zejména práva jednotlivých členských zemí.“ 

Konečně problém domácího násilí vnímáme

„Istanbulská dohoda není ohrožením pro tradiční rodinu, pokud tedy za součást tradiční rodiny nepovažujeme násilí jednoho partnera vůči druhému,“ glosuje advokát a vysokoškolský pedagog, expert na vztah náboženství a práva Daniel Bartoň. 

Toho postoj církví k dokumentu prý nepřekvapuje: „Církve jsou běžnou součástí naší společnosti, ve které je stále poměrně malé povědomí o tom, jak funguje násilí ve společnosti.“ 

Máme slabé vnímání násilí, které se děje okolo nás, a máme tendenci ho přehlížet i omlouvat. Církve reprezentují to, co se běžně akceptuje.
Daniel Bartoň

„Máme stále poměrně slabé vnímání násilí, které se děje okolo nás, a máme tendenci ho přehlížet, často i omlouvat. A církve jen reprezentují to, co se v naší společnosti běžně akceptuje,“ vysvětluje právník. 

Čtěte také

Máme toho teď opravdu hodně naloženo, což nahrává i domácímu násilí, varuje šéfka Bílého kruhu bezpečí Vitoušová

Podle něj je ale v posledních letech vidět posun lepším směrem. „Třeba v oblasti sexuálního násilí se díky kauzám, které se ve veřejném prostoru objevily, daří stále lépe pojmenovávat případy, které nebyly dříve na první pohled úplně zřejmé.“

„To také dodává pojmové nástroje těm obětem, aby pojmenovaly vztahy, ve kterých se nacházely nebo nacházejí a šly s tím ven. Proto vidíme, že oběti stále častěji přicházejí s tím, že se jim něco stalo, protože to dokážou pojmenovat. A i společnost říká, ano, vnímáme to jako problém a už to všechno neodsouváme.“ 

Vidíme, že oběti stále častěji přicházejí s tím, že se jim něco stalo, protože to dokážou pojmenovat.
Daniel Bartoň

Posun je v posledních letech patrný i mezi církevními představiteli. „Osobně jsem byl svědkem řady konverzí církevních představitelů, kteří se setkali s obětmi, tedy s tím druhým člověkem, který prošel něčím děsivým,“ říká advokát.

Čtěte také

Definice znásilnění je dnes šovinistická, na souhlas se sexem se stačí zeptat, radí advokátka Hrdá

„Byli konfrontováni s jejím nebo jeho utrpením a dostali se do role duchovního, ve které by měli být, tedy někoho, kdo spolunese jeho břemeno. A tito lidé říkali, že to proměnilo vnímání tohoto problému a začali se třeba také angažovat ve prospěch obětí různých forem násilí,“ naznačuje změnu ve vnímání násilí ve společnosti církvemi Daniel Bartoň.

Co by implementování úmluvy znamenalo v českém prostředí? Poslechněte si celou debatu Vertikály, moderuje Eva Hůlková.

První část pořadu rozebere situaci na Katolické teologické fakultě v Praze, kde rezignovalo všech pět děkanů. Zaznamená, že nejvyšší soud v Salvadoru povolil, aby se pokračovalo ve vyšetřování vraždy jezuitů z roku 1989 a že obžaloba chce v tomto případu postavit před soud bývalého prezidenta. Provází Naděžda Hávová.