Adam Drda: Vondráčková, Kubišová a dopis českých osobností

Reprezentativní vzorek osobností, zahrnující Václava Havla, vicepremiéra Evropské banky (!) Jana Fischera, Lucii Bílou, Evu Pilarovou, Petra Jandu, Jiřinu Bohdalovou atd., podepsal otevřený dopis Vondráčkové, v němž se (volně parafrázováno) konstatuje, že Vondráčková je hamižná, jde jí jen o prachy, nikoli o přátelství - a měla by se koukat změnit.

Řečeno v dopise „přejít znovu svou řeku Jordán“. Když to neudělá, tj. když se nepřestane soudit s Martou Kubišovou, dostane se jí zaslouženého trestu. Osobnosti jí totiž výhrůžně vzkazují: „Žádné soudní rozhodnutí Vám nezajistí přízeň lidí, které tímto svým postojem lidsky ztrácíte.“

Jazyk dopisu budí v člověku dojem, že byl sepsán ve značném spěchu, a to zas, ve spojení s tolika zvučnými jmény, vede obyčejného čtenáře k závěru, že případ je nejvýš naléhavý. Začal jsem tedy horlivě klikat na starší zprávy, neb se mi zdálo, že Marta Kubišová, kterou ctím a mám ji rád, bude nejpozději zítra nucena zaplatit

Vondráčkové strašlivou finanční částku, její majetek schramstne exekutor a nešťastná žena záhy nastoupí trest ve věznici s ostrahou. Tak to ovšem není: Martě Kubišové se přihodilo pouze tolik, že jí Vondráčková zažalovala o peníze - a Kubišová vyhrála prvoinstanční soud.

Jádro té causy se dá bez obtíží dohledat: paní Vondráčková podle všeho není v právu, ale to je teď vedlejší. Chápu, že je pro Martu Kubišovou neobyčejně nepříjemné a vyčerpávající chodit k soudům a čelit ataku někdejší kamarádky, ale žádná křivda, kvůli které by jí musela hájit nastoupená jednotka umělců a dalších populárů, se jí neděje.

Prostě zakouší riziko života ve svobodě: když něco děláte na volné noze, každou chvíli vám hrozí, že se spojíte s někým, kdo vás podtrhne, že se s někým neshodnete, že vám nezaplatí nebo po vás naopak budou vyžadovat peníze, o kterých si myslíte, že byste je platit neměli. V právním státě takové spory řeší soud - a důvod k aktivizaci osobností by nastal až ve chvíli, kdy by poslední soudní instance rozhodla nespravedlivě.

Že by to všichni ti významní mužové a ženy nevěděli? To sotva. Každopádně vytvořili velekýč, jehož součástí je docela hnusná ostrakizace jedné zpěvačky. V otevřeném dopise Vondráčkové se píše:

„Hodnotu peněz jste … povýšila nad přátelství i obyčejnou lidskou slušnost vůči člověku, který vám byl kdysi blízký.“ Signovat něco podobného za výše popsaných okolností znamená v první řadě vyhlašovat do světa svou vlastní mravní čistotu, předvádět, že mně na penězích nezáleží tolik, abych kvůli nim udělal byť jen krůček vedle.

Ať se signatáři nezlobí, ale podstatné části z nich to jednoduše nevěřím. Už jenom proto, že je mezi nimi spousta lidí, kteří za husákovské normalizace „povýšili hodnotu peněz“ nad „obyčejnou lidskou slušnost“ vcelku nepokrytě.

Z podpory Marty Kubišové se mezitím v kruzích populárních umělců stala jakási nezbytnost: v anketě Blesku jednotlivé osobnosti vysvětlují, proč dopis podepsaly, Karel Gott zas v jakémsi jiném časopise lká, že mu nikdo dopis podepsat nedal, ačkoli se vším souhlasí. Nikdy jsem k Heleně Vodráčkové necítil sebemenší sympatie, hudba, kterou produkuje, je mi protivná, ale teď je mi jí trochu líto.

Nakonec mne napadá, že by osobnosti mohly svou velikost, dobrotu a sympatickou nechuť k povyšování peněz nad přátelství demonstrovat prakticky a užitečně: vybrat mezi sebou kupříkladu milión korun a štědře ho věnovat Martě Kubišové na podporu opuštěných psů a koček.

Autor je redaktor ČRo Rádia Česko, spoluautor dokumentárního cyklu Příběhy 20. století