Adam Drda: Případ Jitky S.

Fotografie přístřešku, v kterém dítě s matkou a jejím partnerem přebývalo, působí děsivě, zvlášť teď, za mrazů. Snímky Jitčina otce (nebo nevlastního otce), zveřejněné na serveru Lidových novin vypadají jak z hororu, pán s rozbitým okem třímá v ruce plyšového medvídka a jeho obličej má přesně ten výraz, který by měl v béčkovém thrilleru úchylný vrah předškoláků.

Celé to do sebe na první pohled pěkně zapadá: dítě v bídě, zlá matka, nebezpečný muž, správný zásah státu... Akorát že si člověk za chvíli uvědomí, že posuzuje cizí životy podle něčeho, co se tváří jako přesvědčivé důkazy a přitom je to jen mediální sugesce - Česká televize i TV Nova podaly v tomhle směru "nadstandardní" výkony.

Ten muž na fotce má rozbitý obličej, dobře, ale co je na tom? Vyplývá z monoklu pod okem zkaženost charakteru? Houby: nikdo neví, jak k tomu monoklu přišel, nikde jsem nečetl, že by se k malé Jitce špatně choval, výraz jeho tváře může vyjadřovat docela obyčejnou beznaděj ze situace, v níž se ocitl nebo ze ztráty dítěte, které měl rád.

Jitčina matka se dostala do potíží, o jejichž podstatě nic nevíme. Není nemajetná, nevyzvedávala si důchod, na poště má uloženo asi sto tisíc korun. Byla sice na útěku před policií, ale ne proto, že by něco provedla, nýbrž proto, že se zřejmě bála, aby jí holčičku nesebrali - aspoň to naznačuje ombudsman Otakar Motejl. Údajně pije, ale nikdo neříká, že pije víc než tisíce jiných lidí, kterým nikdo děti nebere. Nikde taky není psáno, že by matka zůstala s dítětem v přístřešku i za současných mrazů. Ředitelka dětského domova řekla Lidovým novinám, že Jitku nikdo netýral, holčička prý sama říká, že jí nenechávali samotnou, hráli si s ní, matku, kterou za ní pustili na návštěvu, radostně přivítala.

Když se novináři, policisté a různé další zaangažované osoby snaží vystihnout, proč bylo nutné matku honit, zavřít a dítě dát do domova, mají většinou podivuhodné potíže s argumentací. Jitka S. si nečistila zuby. Nebyla dost umytá. Nehrála si s jinými dětmi. Hrozily jí nemoci víc než jiným dětem. Matka "vyhledávala bezdomovecké komunity" (řekl policejní mluvčí), přičemž termín bezdomovec používá on, stejně jako novinář, jako jednoznačně negativní, jako by lidé bez domova byli automaticky obludy. Kdy budou ty dvě zase spolu? Po matčině "resocializaci".

Je mi jasné, že by pro holčičku i matku a jejího partnera bylo lepší, kdyby žili v čistém a teplém pokoji a že policisté nemohli nechat dítě v zimě v přístřešku jako by nic. Ale zároveň je taky zřejmé, že všechny ty výše zmíněné důvody nestačí k tomu, aby stát matku pronásledoval a pak jí oddělil od dcery. Systém, který má sloužit jako záchranná síť a pomoc tady buď selhal nebo se prostě setkal se situací, která se vymyká jeho parametrům, kterou nepředpokládá. Bylo by dost špatné, kdyby se nenaučil zareagovat na ní jinak než de facto násilným aktem, který lidi trestá nikoli za to, že se dopouštějí špatností, ale za to, že vybočují z normálu.

Autor je redaktor ČRo Rádia Česko, spoluautor dokumentárního cyklu Příběhy 20. století