Adam Drda: Gott, zasloužilý o stát
Na světě i v Česku se o víkendu určitě stala spousta důležitých událostí, jimž je třeba věnovat pozornost, ale autora dnešní glosy zaujala drobná zpráva v sobotních Lidových novinách. Píše se v ní, že zpěvák Karel Gott "téměř jistě" dostane 28. října od prezidenta medaili "Za zásluhy" - uděluje se osobám, které se zasloužily o stát v oblasti hospodářské, vědy, kultury, umění a sportu.
Ve zprávě je sice ono pochybovačné "téměř jistě", ale souběžně je citován slavíkův výrok: "Když už je to venku, tak lhát nemohu. Ano, dostal jsem od prezidenta pozvánku na slavnostní ceremoniál." Jenomže Karel Gott to měl údajně říct deníku Blesk, takže jsme zase tam, kde jsme byli. Nezbývá než zatím věřit jaksi s reservou - a definitivně věc přijmout, až bude pěvec dekorován.
Ještě tak před deseti lety by mne ta zpráva rozčílila, Karel Gott pro mne symbolizoval normalizační pakulturu, povolenou zábavu pro masu pracujících, zkrátka to období komunismu, v němž jsem musel vyrůstat. Dneska mi jeho ocenění z Hradu připadá už jenom groteskní: v mém nitru nastal jakýsi zajímavý posun, který člověk obtížně vysvětluje, asi dospělost nebo tak něco. Úsměv vítězí nad znepokojením, je to úsměv skeptický, vyjadřující resignaci nad situací, s níž se zřejmě nedá hnout.
Pokud by byl Karel Gott vyznamenán hlavou státu za přínos v hospodářské oblasti, mělo by to asi jistou logiku, zábavní průmysl do hospodářské oblasti nepochybně spadá, zpěvák už desítky let asi hodně vydělává, platí vysoké daně, stejně jako ti, kdo mu vydávají desky, koncertuje po celém světě atd. Ale že by to bylo až tolik, aby se dalo mluvit o zásluhách o stát?
"Medailové" kategorie umění, věda a sport můžeme v tomto případě vyloučit, zbývá kultura. Patří Gott ke "zlatému fondu" české kultury? Samozřejmě, to se nedá popřít. Kýč je neoddělitelnou součástí kultury, nemusí se mu sice dávat prezidentské vyznamenání, ale zase proč se nad tím pozastavovat, když tu mohl dělat ministra kultury člověk, který prohlásil (při slavíkově obhajobě proti zlovolnému kritikovi), že Karel Gott je něco jako Karlův most?
Problém je ovšem pořád s tou zásluhou o stát. Prezident Václav Klaus udělení medaile dobře načasoval, brzy budou oslavy 17. listopadu, přičemž je nepochybné, že o socialistickou ČSSR se Gott, národní umělec, zasloužil "nadstandardně" (důkazy zde netřeba snášet, je to otřepané téma). O polistopadovou republiku se zasloužil nějak méně výrazně, hlava státu by měla sdělit, v čem ta zásluha tkví, byl bych na to zdůvodnění velmi zvědavý, ale tipnu si, že půjde o nepříliš průhlednou argumentaci, o cenu za "celoživotní přínos". Ale možná je to tak, že právě tohle chce Václav Klaus udělením medaile vyjádřit: možná chce dát najevo, že před- a polistopadová kultura je v jeho očích kontinuální, že vlastně žádná zřetelná dělící čára mezi kulturou svobody a nesvobody neexistuje. Je to koneckonců většinové mínění.
A už jen na okraj. Po roce 1990 jsem si Karla Gotta všiml jen občas, nejvýrazněji v roce 2001, kdy poskytl Lidovým novinám rozhovor, v němž prohlásil: "politika se odvíjí podle přesných scénářů, nic se neděje náhodou, i to nejhorší jako války. Vždy je o vítězích rozhodnuto dávno předtím.... Běh světa řídí ... vysoké nadstátní kruhy, tzv. ilumináti nebo osvícenci, a také svaté řády a lóže až po mysticko-okultní organizace." Teď si nejsem jistý: lze se za těchto okolností o stát vůbec nějak zasloužit? Nebylo by na místě, aby Karel Gott medaili odmítnul?
Autor je redaktor ČRo Rádia Česko, spoluautor dokumentárního cyklu Příběhy 20. století
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.