Adam Černý: Vliv Číny ve Střední Asii sílí na úkor Ruska

Čtěte také

Karel Barták: Čína rozjíždí diplomatický taneček kolem Ukrajiny, ke konstruktivnímu zprostředkování však má daleko

Do města Si-an pozval šéfy pětice středoasijských států, v nichž si v minulých desetiletích po rozpadu Sovětského svazu v Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu udržovalo zásadní vliv Rusko.

Do regionu se promítají domácí i zahraničněpolitické zájmy Pekingu. Zaprvé, nachází se v blízkosti čínské provincie Sin-Ťiang, kde komunistický režim utlačuje příslušníky ujgurského etnika jen kvůli podezření z náklonnosti k islamistickému radikalismu.

Zadruhé, tímto prostorem vedou dopravní trasy, jimiž proudí čínské produkty do Evropy, tento podíl v případě vlakové dopravy představuje dokonce 80 procent. A nakonec, nikoli však v poslední řadě, ve Střední Asii jsou hojná naleziště strategických energetických surovin i vzácných kovů. Koneckonců, kvůli tomu všemu před deseti lety si pro odstartování svého prestižního projektu Nové hedvábné stezky Si Ťing-pching vybral Kazachstán.

Vyjde projekt železničního koridoru?

Čína si při posilování svého vlivu ve střední Asii musí počínat obezřetně, aby příliš neznervóznila Rusko, s nímž ho od loňského února podle vzájemných slibů pojí „partnerství bez limitů“.

To však bylo pár týdnů před začátkem putinovské agrese vůči Ukrajině, která Moskvu – hlavně pro svou neúspěšnost – zaměstnává natolik, že nemá dost sil a prostředků, aby rostoucí čínské přítomnosti ve Střední Asii mohla čelit, tím spíše, že po přepadení Ukrajiny si postsovětští lídři začali klást otázku, zda i pro ně platí, že Moskva je bude brát vážně jen jako vazaly.

Čtěte také

Adam Černý: Čína roztahuje síť na špióny

V čínských úvahách o střední Asii převažují dva zájmy, zajistit si přístup k surovinovým zdrojům a posilovat transportní trasy vlastního exportu. Tomu druhému má sloužit například miliardový projekt železničního koridoru, kterým by se čínský vývoz přes Kyrgyzstán a Uzbekistán dostával do Evropy a vyhnul se přitom území Ruska, jehož obchodní tahy silně omezují sankce uvalené Západem kvůli přepadení Ukrajiny.

Všechny tyto plány vypadají působivě, pokud by tu nebyly znepokojivé zkušenosti s podobnými projekty, které Čína nabídla, a to včetně financování, řadě afrických zemí, z nichž leckteré neskončily s očekávaným výsledkem.

Adam Černý|foto:Elena Horálková, Český rozhlas

Důvody byly v zásadě dva, buď potíže s dokončením, anebo výsledná nerentabilita, která zásadně zatížila rozpočty vlád hostitelských zemí. Země Střední Asie proto mají dost důvodů, aby vůči námluvám Číny, které mohou vítat jako účinnou protiváhu předchozího vlivu Moskvy, přistupovaly přinejmenším opatrně.

Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR