Adam Černý: Odešel „otec demokracie“ na Tchaj-wanu

Když v roce 1949 prchali čínští nacionalisté na Tchaj-wan, doufali, že komunistický režim v Pekingu jednoho dne padne a že oni se na pevninskou Čínu vrátí. Tento sen se dodnes nesplnil a nyní se zdá možná vzdálenější než kdykoli dříve.

Čtěte také

Čeští politici nejsou citliví vůči symbolům, říká expertka na Tchaj-wan

Mezitím však Tchaj-wan zažil jednu proměnu, která může mít pro někdejší Říši středu zásadní význam. Po několik desetiletí vládu nacionalistů na ostrově ze všeho nejvíce charakterizoval výjimečný stav spojený s drastickým omezením veřejného života. Na konci 40. let minulého století dokonce ostrov zažil masakr, kdy vládní jednotky násilím potlačily pouliční protesty a obětí bylo na desetitisíce.

Nutné reformy

Autoritářská vláda s rysy policejního státu několik desetiletí vydržela. Přesto však systém postavený na rodinném následnictví, kdy funkci prezidenta po otci-zakladateli Čankajškovi převzal jeho syn a většina důležitých funkcí byla obsazena lidmi, kteří přišli na ostrov z pevninské Číny, musel dříve nebo později řešit otázku vnitřních reforem. Zvláště když se Spojené státy v roce 1979 pragmaticky rozhodly souhlasit s tím, že místo stálého člena Rady bezpečnosti OSN nadále nebude obsazovat zástupce Tchaj-peje, ale Pekingu, a když zároveň ukončily diplomatické vztahy s Tchaj-wanem.

Čtěte také

Čína chce, aby Tchaj-wan přestal existovat ve vědomí lidí, vysvětluje sinoložka Lomová

Politické uvolnění, které provázel nebývalý hospodářský rozvoj, prosadil až muž, který představoval ještě jednu zásadní změnu. Li Teng-chuej, který ve čtvrtek zemřel v úctyhodném věku 97 let, se stal prvním přímo voleným prezidentem na Tchaj-wanu, který navíc vzešel z původního obyvatelstva a nepatřil k vládnoucí, z pevniny pocházející elitě, ale naopak z prostých poměrů.

Demokratický režim

O to pozoruhodnější dědictví v podobě demokracie spojené s nebývalou prosperitou za sebou zanechal po letech 1988 až 2000, kdy byl v nejvyšším úřadě. O to sebevědoměji mohl a také vystupoval vůči režimu na pevninské Číně. Ačkoli by tamější vládci mohli mít pro Li Teng-chueje jisté sympatie, protože v mládí koketoval s komunismem, skutečností byl pravý opak.

Nic jim nebylo po chuti méně než důraz přímo zvoleného tchaj-wanského prezidenta na svrchovanost opřenou o podporu vyjádřenou svobodnou vůlí občanů. Proto také už jeho kandidaturu roku 1988 z pevniny provázela okázalá demonstrace síly vojenskými manévry v úžině dělící ostrov od pevniny a opakovaly se i při následujících volbách.

Předseda Syndikátu novinářů ČR Adam Černý|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Když nyní „otec demokracie“ na Tchaj-wanu odešel, je jeho politický odkaz doma všeobecně uznáván. Nejen to. Nyní, když Pekingem prosazený nový bezpečnostní zákon boří v Hongkongu fikci představy o možné koexistenci podle zásady „jedna země – dva systémy“, vnímá čínský komunistický režim demokratické poměry na prosperujícím ostrově jako přímou výzvu.

Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR