Kdo vystřídá Jeana-Claudea Junckera v čele Evropské komise, to se ukáže až napřesrok. Už nyní se však ukazuje, že přípravy na toto výběrové řízení jsou v plném proudu.
O složení Evropského parlamentu voliči ve všech zemích Evropské unie rozhodnou až příští rok na jaře, ale kandidáti, kteří se chtějí pustit do soutěže, jejíž výsledek může například ovlivnit i to, kdo stane v čele Evropské komise po Jeanu-Claudeovi Junckerovi, se začínají hlásit už nyní.
Jasné v současnosti není téměř nic. Snad jen to, že Evropu čekají změny. Neustálé proměny provázely Evropskou unii už před podepsáním Maastrichtské smlouvy v roce 1993, v posledním desetiletí tento vývoj jaksi kulminoval. Organizační struktury Unie jsou příliš rozsáhlé, komplikované a nedemokratické, na tom se většina jejích představitelů shoduje už delší dobu, nikdo s tím ale dosud nic neudělal.
Z možných těžkých vah se jako první přihlásil Manfred Weber. Mimo evropské instituce je to sice málo známá postava, ale bavorský politik stojí v čele lidovecké, tedy početně nejsilnější frakce v Evropském parlamentu. A pokud by napřesrok Evropská lidová strana získala znovu nejvíce europoslanců, otevřely by se Manfredu Weberovi dveře k dalšímu politickému vzestupu.
Tady je třeba připomenout čtyři roky starou novinku, nápad s takzvanými špičkovými kandidáty. V praxi to znamenalo, že frakce, která dosáhla ve volbách do Evropského parlamentu nejlepšího výsledku, si nárokovala, aby se šéf jejich kandidátní listiny stal příštím předsedou Evropské komise.
Takto se jím před čtyřmi lety stal bývalý lucemburský premiér Jean-Claude Juncker, který již dal najevo, že o další mandát nebude usilovat.
Volby do Evropského parlamentu vzbuzují málokdy velkou pozornost, jak je koneckonců patrné z menší volební účasti, tentokrát však výsledky mohou překvapit.
Lhůta, do které měly země Evropské unie původně splnit své sliby ohledně počtu přijatých uprchlíků, se zřejmě odsouvá na pozdější termín.
Protože pokud by se udrželo pravidlo o špičkových kandidátech, mohl by se do čela Evropské komise po dlouhé době dostat zástupce Německa, jehož vliv by se jiní členové unie velice pravděpodobně snažili vyvážit při obsazování dalších klíčových funkcí.
A i kdyby se pravidlo o špičkových kandidátech znovu neuplatnilo, stále je tu možnost, že se v čele Evropské komise objeví někdo ze Spolkové republiky. Nasvědčují tomu spekulace, že příští léto to bude necelé dva roky od německých voleb, což by mohla být vhodná příležitost, aby spolková kancléřka uvolnila místo svému nástupci nebo nástupkyni a využila svých schopností a zkušeností v čele Evropské komise.
Ve srovnání s Manfredem Weberem mluví ve prospěch Angely Merkelové fakt, že do čela komise bývají zpravidla vybráni politici s alespoň ministerskou nebo ještě lépe premiérskou zkušeností nezbytnou pro vyjednávání na nejvyšší úrovni.
Už jen samotné dohady o Junckerově nástupnictví, kdy zaznívá mimo jiné i jméno bývalého finského premiéra Alexandera Stubba, dokazují, že členské země se na velké střídání unijních stráží už nyní pečlivě připravují. Na rozklížené české politické scéně o podobných přípravách není ani vidu, ani slechu.
Václav Žmolík, moderátor
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
