Adam Černý: Macronova visutá lávka k Putinovi

Jednak je tu zkušenost, kterou Winston Churchill vyjádřil slovy, že je koneckonců pořád lepší na sebe třeba i štěkat než rovnou válčit, jednak je tu souběh francouzského půlročního unijního předsednictví a rozjíždějící se kampaně před dubnovými prezidentskými volbami. Nepokusit se za těchto okolností jednat s Moskvou by byla chyba.

Nerealistické požadavky

Čtěte také

EU není schopna mít jednotné stanovisko, proto do jednání o Ukrajině nepatří, zlobí se Zaorálek

Jaké jsou šance, že dialog, který vede Elysejský palác s Kremlem, takříkajíc paralelně s dialogem, který vede Bílý dům, přinese hmatatelné výsledky? Realisticky nahlíženo, skromné, už jen proto, že požadavky, které vznáší Rusko na Západ, co se týče Severoatlantické aliance, jsou nerealistické, a to možná i cíleně a vědomě. Emmanuel Macron přesto zkouší zjistit, jestli by se nenašla cesta, jak nynější vyhrocenou situaci, kdy se na obou stranách mobilizují vojáci a hromadí dodávky zbraní, zmírnit anebo se alespoň domluvit na minimální společné shodě.

Z předchozích rozhovorů, které se uskutečnily před pátečním rozhovorem v Elysejském paláci v takzvaném normandském formátu, kde vedle hostitelské Francie a Německa bylo zastoupeno i Rusko a Ukrajina, vyplynulo, že onou minimální shodou by bylo udržet nebo obnovit příměří na linii oddělující separatistické regiony na východě Ukrajiny. Taková shoda by byla jistě cenná. Od ruské anexe Krymu a od faktického odtržení separatistických regionů v roce 2014 si boje nebo jen pouhé přestřelky vyžádaly na čtrnáct tisíc mrtvých.

Realistický pohled

Dohoda o příměří ze všeho nejvíce připomíná visutou lávku nad propastí, protože nemůže překlenout zásadní rozpor mezi Ruskem a Západem ve věci Ukrajiny. Francouzský prezident se tu pokouší možná o nemožné, ale nemá na vybranou. Po loňském odchodu Angely Merkelové z evropské politiky, když její nástupce v kancléřském úřadě Olaf Scholz si svou pozici teprve buduje, se od Emmanuela Macrona očekává, že to bude on, kdo bude vytvářet a budovat společnou evropskou pozici. I tady musí jednat v koordinaci s americkým prezidentem Joem Bidenem, kterého Rusko považuje za hlavního partnera k jednání.

Předseda Syndikátu novinářů ČR Adam Černý|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas, Český rozhlas

Francouzský prezident se pustil do náročné hry. Pokusit se mluvit s Vladimirem Putinem, aniž by u něj vyvolal dojem, že přes Paříž je možné společnou pozici Západu rozklížit. Dá se předpokládat, že Emmanuel Macron, kterého se ruská vládou řízená média opakovaně na domácí politické scéně pokoušela poškodit smyšlenkami o jeho soukromí, nemá o Vladimiru Putinovi žádné iluze.

Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR