Adam Černý: Macron v Alžírsku napravuje vzájemné vztahy
Před pěti lety Emmanuela Macrona, tehdy čerstvého prezidenta Francie, při jeho alžírské cestě čekala překvapivá diplomatická sprcha, když si jeho hostitel, Abdelazíz Buteflika, na klíčové jednání mezi čtyřma očima vyhradil sotva pár minut.
Vztahy s někdejší koloniální mocností nevylepšil ani loňský únik informací o Macronových poznámkách o snahách alžírské vlády přepisovat vlastní historii a o pochybnostech, co by byla alžírská národnost bez vlivu někdejší francouzské správy. Diplomatické prásknutí dveřmi stálo za to, alžírský velvyslanec na čtvrt roku opustil Paříž.
Čtěte také
Všechny tyto rozmíšky jsou nyní přinejmenším pod kobercem. Emmanuel Macron se tak mohl vydat na třídenní návštěvu Alžírska v doprovodu sedmi ministrů nebo státních tajemníků a celkem osmdesátičlenné delegace. Pozvánka je důkazem uvolnění vztahů, i když obě strany jsou si vědomy, kde jsou potenciální minová pole. Důvody k hledání styčných bodů jsou však zřejmé. Je tu společná starost o bezpečnostní situaci v Libyi a také v Sahelu, protože v prostoru na jih od Sahary roste vliv radikálních islamistů, kteří dělají těžkou hlavu jak v Paříži, tak v Alžíru.
Jsou tu silné aktuální motivy jako francouzský zájem o dodávky zemního plynu, jehož je Alžírsko čelným světovým producentem, i když naděje okopírovat nedávný italský kontrakt v hodnotě čtyř miliard eur vzhledem k vytíženosti alžírských kapacit není velká.
Uvolnění ve vztazích
Za stávajících okolností, podmíněných důsledky ruské invaze na Ukrajinu na dodávky strategických energetických surovin, by však mohla mít význam i dohoda o těžbě dosud nevyužitých ložisek zemního plynu, která by se samozřejmě neobešla bez zahraničních investic.
Čtěte také
Také Alžírsko má důvod ukázat vstřícnější tvář. Má sice rozsáhlé a bohaté vztahy s Ruskem, odkud přicházejí dodávky zbraní a kde se školí nemalá část důstojnického sboru, zároveň by ale nerado, podobně jako mnohé jiné země takzvaného třetího světa, vůči Západu budilo dojem, že je součástí osy s Moskvou.
Známky uvolnění ve vzájemných vztazích byly patrné ještě dřív, než Emmanuel Macron vyrazil na nynější cestu. Alžírsko například opětovně povolilo, aby francouzští vojenští piloti využívali při cvičení jeho rozsáhlý vzdušný prostor, a obě strany se pohnuly kupředu v citlivé otázce návratu ilegálních alžírských přistěhovalců z Francie do původní vlasti.
Ambivalence ze vztahu mezi Paříží a Alžírem se však ani po nynější Macronově cestě zcela nevytratí, a to nejen kvůli zátěži minulosti. Nejnázorněji ji vyjadřovalo přivítání Jacquese Chiraka před takřka dvaceti lety při jeho cestě na druhý břeh Středomoří. Stovky, možná tisíce mladých lidí tehdy volaly jediné slovo: „Víza! Víza!“ Mnoho z nich má sice vůči Francii kritické výhrady, přesto by ale právě tam rádo našlo práci a svůj příští domov.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
