Evropští sociální demokraté by si mohli tento týden radostně notovat.
Po letošním trojnásobném volebním úspěchu španělských socialistů a po návratu jejich nizozemských kolegů v eurovolbách nyní slavili sociální demokraté v Dánsku. Spolu s úspěchy jejich politických příbuzných ve Finsku a Švédsku v posledních dvanácti měsících to představuje účinnou injekci optimismu evropské levici.
Umělci i veřejnost apelují na skutečnost, že zrušením speciálních tematických programů bude vážně ohrožena programová pestrost dánské hudební scény a kulturního života.
Jiná otázka je, zda tyto úspěchy spojuje nějaká společná vlastnost či recept na úspěch, a nutno říci, že dánští sociální demokraté a zvláště jejich předsedkyně a nyní už i budoucí premiérka Mette Frederiksenová nemusí být spolehlivým vodítkem.
První kapitoly jejího životopisu sice vypadají jako výstřižky z kroniky sociálně demokratické rodiny, kde představuje už třetí generaci, která byla součástí levice nebo se alespoň podílela na práci odborů. Při pohledu na to, kde a jak dnes jednačtyřicetiletá Mette Frederiksenová začínala a čeho se drží nyní, je však patrný rozdíl.
Jako čerstvá poslankyně před lety na sebe upozornila ostrým útokem na stranickou kolegyni, které jako ministryni odpovědné za přistěhovalectví veřejně vzkázala, že její obezřetné recepty jsou neudržitelné a musí skončit. Letos v předvolební kampani zdůrazňovala až restriktivní přístup k imigraci.
Pro české uši a oči nutno zdůraznit, že Dánsko, které má necelých šest milionů obyvatel, sice příchod přistěhovalců výrazně omezilo, ale z více než 20 tisíc z roku 2015 počet přijatých žadatelů o azyl o dva roky později poklesl na tři a půl tisíce, tedy číslo v Česku pro mnohé ani nevyslovitelné.
Dánové, tolerantní seveřané, zakázali nošení burky a nikábu. Je to konec liberální Evropy, nebo pokus o její záchranu?
Názorová otočka ve věci imigrace by se dala vysvětlit pragmatismem, ohledem na vývoj veřejného mínění. Ale Mette Frederiksenová se umí posunout i v otázkách, které se jí osobně dotýkaly.
Jako mladá sociální demokratka vytýkala rodičům ze středních a vyšších vrstev, že posílají své děti do soukromých škol a že tak podporují rozdělování společnosti. Později, už jako matka musela vysvětlovat, proč pro své první dítě vybrala právě soukromou školu, a podle ní byl v daném případě rozhodující zájem její dcery. Vlastní politické přesvědčení odsunula až na druhou kolej.
Schopnost politicky lavírovat se bude historicky nejmladší dánské předsedkyni vlády hodit, protože sestaví pouze menšinový kabinet. Usnadní jí to však politický systém, protože vláda v Kodani se může udržet, dokud se proti ní ve Folketingu nevysloví většina.
Mette Frederiksenová tak bude část agendy prosazovat s oporou bloku levicových stran, zatímco třeba v otázkách imigrace najde porozumění u pravicové opozice. Tento dánský recept však jiným sociálně demokratickým stranám v Evropě nemusí prospět.
Autor je komentátor Hospodářských novin
Jan Rosák, moderátor
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
