86 let od Flemingova penicilinu k nanočásticím dneška
Roku 1928 objevil skotský bakteriolog Alexander Fleming první antibiotikum. Objev penicilinu se řadí mezi největší mezníky v dějinách medicíny, i když od samotného vynálezu k použitelným lékům byla ještě hodně dlouhá cesta.
Až s příchodem 2. světové války vznikla poptávka po lécích a ochota investovat do Flemingova výzkumu. V roce 1941 proběhl první test na lidech a při vylodění v Normandii v roce 1944 už měli spojenci dost penicilinu pro všechny své zraněné.
„Postavení antibiotik je v současné medicíně klíčové, bez nich bychom ji nemohli provozovat,“ říká v ranním Duelu Plus Vlastimil Jindrák, primář Oddělení klinické mikrobiologie z Fakultní nemocnice Na Homolce.
Antibiotika jsou sice nepostradatelná při léčení bakteriálních infekcí, ale prostor pro zlepšování jejich používání existuje. „Jsou často nadužívaná a s tím souvisí ztráta jejich účinnosti. Určitá část populace mikroba tak získává geneticky kódovaný mechanismus, který může zabránit působení antibiotika nebo jej přímo zničit,“ vysvětluje Jindrák.
S infekcemi lze však bojovat i bez použití antibiotik. Aleš Panáček z katedry fyzikální chemie Univerzity Palackého v Olomouci je členem týmu, který úspěšně testuje používání nanočástic stříbra v boji s bakteriemi. „Stříbro, jak je historicky známo, je jako každý těžký kov antibakteriální.“
„Nanočástice stříbra likvidují bakterie při koncentracích, které nejsou toxické vůči lidským buňkám. I když se v tuto chvíli se bez antibiotik neobejdeme, do budoucna by bylo ideální kombinovat účinek nanočástic stříbra s antibiotiky,“ uzavírá Aleš Panáček.
