5300 let staré přátelství koček a čínských zemědělců

Kočky jsou jedni z nejoblíbenějších domácích mazlíčků. O tom, jak vypadala jejich domestikace, však víme jen málo – především proto, že kočičí kosti se na archeologickém záznamu objevují jen výjimečně. Vůbec nejstarším dokladem o vztahu kočky a člověka je 9500 let starý hrob na Kypru, v němž byla spolu s člověkem pohřbena divoká kočka. Víme také, že staří Egypťané již chovali skutečné domácí kočky. Z klíčového období před 9500 až 4000 lety, v němž musela domestikace proběhnout, nálezy chyběly. Až dosud.

Čínští vědci zveřejnili výsledky zkoumání kostí nejméně dvou koček, které žily před 5300 lety v jedné zemědělské vesnici provincie Šen-si. Izotopová analýza prokázala, že tyto kočky lovily živočichy, kteří se živili prosem. Keramické nádoby, do kterých vesničané proso ukládali, zase naznačují, že je potřebovali chránit před drobnými hlodavci. Objev tak potvrdil teorii, že kočky k lidem lákala přítomnost hlodavců. Lidé na oplátku vítali kočky jako ochránkyně své úrody a možná se o ně i starali. Jedna z čínských koček byla ve velmi pokročilém věku. Druhá zase za svůj život snědla tolik prosa, že to vede k závěru, že jedla odpadky lidského jídla nebo jím byla krmena.

Kde ale byly kočky domestikovány, stále není jisté. Genetické studie naznačují, že přímým předkem všech asi 600 milionů žijících domácích koček je kočka plavá (Felis silvestris lybica) ze severní Afriky a Blízkého východu. Jestli jsou 5300 let staré čínské kočky, které jsou menší a svou tělesnou velikostí se blíží spíš domácím kočkám, jejími potomky, zatím není jisté. Odpovědět na tuto otázku by ale měla genetické studie, na které se budou podílet vědci z Číny a Francie.

Zdroj: ScienceDaily, PNAS