13 objektů z (ne)šťastného muzea: Exponáty z dob komunismu upadají v zapomnění i vzbuzují emoce

Autoři se pokoušejí zmapovat sbírky někdejších stranických muzeí Klementa Gottwalda a V. I. Lenina v Praze, neboť tato muzea si v letech státního socialismu přisvojila výklad příběhu československých dějin silně poplatný komunistické ideologii.

Čtěte také

Vedení se vyhýbá diskusi. V pozadí je spor o nahlížení na dějiny, tvrdí historik z ÚSTRu

Kniha zdařile analyzuje okolnosti vzniku těchto muzeí a zároveň na příkladu třinácti objektů nabízí možnosti, jak s těmito specifickými předměty pracovat, jak je zapojovat do výuky dějepisu, případně vystavovat, i za předpokladu, že mohou vzbuzovat kontroverze.

Základní otázka autorského kolektivu naší publikace by mohla znít: Jak se dělají dějiny? A jakou roli ve společnosti mělo a dodnes má muzeum? Proč má každá doba potřebu v muzeu vystavit to, co je pro ni důležité? V dnes zaniklých stranických muzeích se ale nacházejí předměty, které kdysi byly významné, ale svou důležitost ztratily. Mohli bychom si proto položit nerudovskou otázku: „Kam s nimi?“

Kam s ním?

Co může například dnešnímu návštěvníkovi muzea sdělovat busta německého filozofa Karla Marxe? Jistě, náš vztah k Marxovi je ambivalentní, máme svou historickou zkušenost. Nicméně skrze Marxovy busty uložené v depozitářích můžeme studentům vykládat, proč byl Marx pro komunistické ideology tak důležitý a jakým způsobem byly jeho myšlenky deformovány.

Čtěte také

ÚSTR v krizi není. Nikdo nebyl vyhozen a obvinění odcházejících historiků nejsou podložená fakty, tvrdí šéf rady ústavu Stehlík

Jeho busty můžeme uzavřít do depozitářů, Marxe ignorovat, případně jej paušálně odsoudit, zapomenout na něj. Tím ale dnešní mladé generaci nevysvětlíme, kým Marx byl, ani to, že se jednalo o filozofa a kritika tehdejších sociálních problémů.

Dalším artefaktem, který může mít zajímavou vypovídací hodnotu je třeba čepice komunistického prezidenta Antonína Zápotockého. Vystavování předmětů, jež sloužily známým osobnostem, je ve světě běžnou praxí, tyto předměty mohou vzbuzovat po právu emoce, pochopitelně i negativní, zvláště když jsou spojeny s osobami kontroverzními. Při citlivém nakládání se ale mohou stát i důležitou součástí vyprávění o jejich nositelích i významech, které jim předchozí režim přisuzoval.

Prostřednictvím předmětů z muzejních sbírek ale nemusíme připomínat jen rozporuplné postavy minulosti. Autoři se v knize věnují také problematice partyzánského hnutí, knize Marie Majerové Havířská balada či ohořelému trámu z lidické školy.

Knihu 13 objektů z (ne)šťastného muzea připravenou historiky a pedagogy Oddělení vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů edičně zpracovali Tereza Arndt, Bohumil Melichar a Čeněk Pýcha. Pro pořad Ex libris knihu přečetl a okomentoval Eduard Burget.