Zuzana Válková: Zeměkoule z papírmaše

I to je příjemný vedlejší účinek letních cest: člověk si kupříkladu plánuje nahlédnout do života moderních Vídeňanů, ale končí s přáním strávit víc času ve Chvalovicích u Znojma. Že je to nesmysl? Kdepak.

Mířit do zahraničí a uhranutě vzpomínat na českou ves na čáře má svou logiku: zatímco do hlavního města sousedního státu se jezdí za budoucností s ozvěnami staletí evropské kultury, k našim hranicím se dá vydat kvůli autoportrétu z devadesátých let. Pozor: není na tom nic posměšného vůči místním. To pohled do zrcadla je trochu komický.

Stará telefonní čísla

První příležitostí, kdy si výletník uvědomí, že něco pozoruhodného míjí, je narůžovo natřená patrová budova u silnice. Její fasádu ozvláštňují jemné bílé linie. Růžová barva symbolizuje mleté maso, bílá zase tukové žilky. Ráj klobás, hlásí štít.

Každý centimetr volné plochy na domech i plotech lemujících silnici požírá inzerce a její četnost se směrem k hranici zvyšuje. Kdo v roce 2021 obsluhuje stará telefonní čísla vyvěšovaná s cílem prodat brikety, med nebo volný pokoj? Vyzváněla by ještě? A kam se poděly polonahé dívky z vyšisovaných plakátů?

Tradice sexuálních služeb z příhraničí nezmizela, o tom není sporu. Ale než by se člověk stihl pohoršit nad faktem, že nezmizela úplně – přinejmenším v případech, kdy sex za úplatu motivuje zoufalství –, míjí hotel s názvem In Flagranti. Komplex má kulaté vikýře i podsvícené podhledy.

Výletníkovi to nedá: jak to asi vypadá uvnitř? Jedna z fotografií hotelového interiéru, která je k vidění na internetu, zachycuje odhadem sedmdesátiletého dědu, jak poněkud ztracený postává u opuštěné striptýzové tyče. Pár kilometrů za hotelem je k vidění ušlechtilejší variace na stejné téma: udržovaná vila v novoklasicistní úpravě. Místo domovního znamení ji zdobí oválná plastika se siluetou nahé ženy s bujnými prsy.

Se sirkou v ruce

Vrcholný zážitek však na cestovatele, který se naladil na cizinu, ale teď se nemůže nabažit nedávné minulosti vlastní domoviny, teprve čeká. Nejsou to kasina, kobky se zatemněnými okny, za nimiž se dají tušit hráči více nebo méně smíření s faktem, že něco do kasina přivezou a nic z něj neodvezou. Před hraničním přechodem se od roku 1998 skví Excalibur City s obrovským modelem planety Země.

Je-li americké Las Vegas pytlem luxusních hraček vysypaných doprostřed žhavé pouště, je Excalibur City pytlem barevných bazmeků zapomenutých na ohřívajícím se pískovišti. Je snem o světovosti, jaký se člověku zdá, když si těsně před spaním dá Kameňák a kachnu se šesti. Zábavní park za sebou má dramatický osud: v roce 2008 částečně vyhořel a oheň zlikvidoval byznys za 130 milionů korun. Excalibur City a kašírovaná Země se však drží života jako meč zaťatý do balvanu.

Zuzana Válková|foto:Rudolf Kořínek

Schopnost porozumět druhému docela jistě vede přes schopnost porozumět sobě. Příhraniční divy světa navíc člověku pomáhají, aby si ujasnil, jak si představuje sukces své doby. Zatímco před třiceti lety to byla snaha srovnat krok se Západem, ve 20. letech 21. století se naše starosti přelévají daleko přes hranice kontinentu. A shodou okolností se taky dají ukázat na modelu zeměkoule. Ta ošklivá, chvalovická, vypadá jako z papírmaše – a papír vcelku dobře hoří. V roce 2021 víme jistě, že už nějakou dobu držíme sirku i pod originálem. Nebylo by vůbec špatné, kdyby vzpomínky na tuhle dekádu, kdy se plamen dal ještě sfouknout, byly nakonec taky mile komické – a nikoliv zdrcující.

Autorka je publicistka, působí na FF UK