Zůstane Česko pračkou Evropy?

Vlastnické struktury podniků tak smějí zůstat neprůhledné, protože práva k akciím v listinné podobě prostě vykonává ten, kdo je zrovna předloží. Ani ostatní akcionáři tedy nemusejí vědět, kdo je skutečně spolumajitelem. A nedozvědí se dokonce, jaké jsou s těmito anonymně drženými podíly právě prováděny transakce. Nedozví se to ovšem ani daňový úřad.

A teoreticky se to nedozví ani zadavatelé veřejných zakázek. Anebo to naopak vědí až moc dobře. Pro podezření, že se tady veřejné zakázky dostávají přes neprůhledné firmy zpátky k těm, kteří je vyhlašují, či k okruhu vlivných lidí v jejich zákulisí, existuje řada signálů a proto si například VV napsaly na volební prapor, že institut akcií na doručitele v rámci boje s korupcí zruší. Teď zjistil ale server aktuálně.cz, že se koaliční jednání v tomto směru zadrhla. Respektive, že tým, který vyjednává o opatřeních proti korupci, od tohoto požadavku ustupuje a snaží se prý o jiné řešení. Snad by – podle informací aktuálně.cz, měl stačit předpis, že se o veřejné zakázky nesmějí ucházet firmy s neprůhlednou vlastnickou strukturou. Experti například navrhují, aby majitel došel akcie osobně ukázat na úřad.

Že tam místo sebe pošle „bílého koně“, nelze samozřejmě vyloučit. Ale kontrola se přece jen zlepší. Nepoctivý politik si cestu přesto najde vždycky, jenže řada zemí kolem nás se to snaží aspoň zkomplikovat:
Na Slovensku například sice akcie na doručitele existují, ale jen v zaknihované podobě. To znamená, že jméno majitele lze dohledat v centrálním depozitáři cenných papírů. Identifikace může být přesto obtížná, - pokud se tam dají například nalézt jen jména společností z daňových rájů. V Maďarsku jsou naproti tomu dovoleny jen akcie na jméno, nikoli na majitele. Podobné je to na Ukrajině nebo v Rusku. Ovšem zase: vyhnout se tomu lze tím, že to jméno patří společnosti, která sídlí v některém z daňových rájů, takže do její struktura stejně nikdo nevidí. V Polsku zase zákonodárci znemožnili politikům ovlivňování veřejných zakázek tím, že kdo zastává funkci ve státní nebo komunální správě, nesmí po dobu výkonu mandátu vlastnit ve společnostech víc než 10 procent jejich podílu. V Německu akcie na doručitele existují jen s řadou omezení, která by měla zajistit, aby vlastníky bylo možné identifikovat.

Dodejme, že ve všech případech, o kterých tu byla řeč, je samozřejmě vždycky ve hře i možnost, že dohledaným „majitelem“ může být nějaký bílý kůň. Zaručené řešení v tomto ohledu neexistuje. Až na to, že jinde je to složitější a hlavně nezákonné. Tady se už dvacet let nikdo nemusí ani namáhat, ani obávat. Naopak: firmy se v současném systému evidentně zabydlely. Jinak by institut akcií na doručitele nepoužívalo 52 procent z celkového počtu zdejších akciovek. Že je teď těžké do toho zasahovat, jelikož by to znamenalo pozměňovat desítky jiných zákonů?To se dalo předpokládat. Nové parlamentní strany ale nedostaly od voličů důvěru, aby setrvaly v zajetých kolejích.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.