Zpět k personálním záležitostem uplynulých týdnů

Když tak učinil u prvního z nich, doktora Miloslava Výborného, podotkl při tom, že v tomto případě bylo jeho rozhodování nejsnadnější a nejméně problematické. Toto, až příliš jednoznačné sdělení, nás nutí hned k několika pozastavením. Připomeňme nejdříve to, co se jmenováním Miloslava Výborného souviselo zdánlivě jen časově - totiž, že v tomtéž týdnu prezident Klaus i poněkud komplikovanou demisi ministra obrany Jaroslava Tvrdíka. Málokdo si přitom uvědomil, že kromě časové souvislosti, je tu ještě jiná.

Vždyť i Miloslav Výborný byl v letech 1996 a 1997 ministrem obrany a tudíž Tvrdíkovým předchůdcem. A při dalším lovení v paměti si uvědomíme, že z té doby pocházela i značná část podivných armádních nákupů, které resort obrany pro následující léta zatížily natolik, že se to promítlo až do dob Tvrdíkových. Právě to mohla být jedna z prapříčin proč letošní zamýšlené vládní škrty byly pro Tvrdíka tak neúnosné, že ho to přivedlo k demisi.

Zde by tedy bylo na místě první pozastavení nad minulými vztahy Václava Klause a Miloslava Výborného. Náměstkem Miloslava Výborného za ODS byl původně Jiří Payne, známé a bohužel už bývalé enfant terrible naší politiky. Z důvodů, které zatím nebyly naší historiografii svěřeny, Miloslav Výborný Paynea propustil. V té souvislosti se na Ministerstvo obrany, někdy začátkem roku 1997 vydal tehdejší premiér a předseda ODS Václav Klaus a po delším pobytu v oné budově pronesl větu, která vyšla v novinách: "Sem u dalšího náměstka za ODS nepošlu, byla by to politická sebevražda".

Z toho lze usoudit, že Klausovy tehdejší diskuse s panem ministrem Výborným a možná i s jeho ekonomickým náměstkem Kalouskem, jehož Výborný zdědil po svém předchůdci Holáňovi, nebyly asi nejvřelejší. Nicméně po dalších několik měsíců nebylo nikterak patrné, že by byl premiér Klaus na Ministerstvu obrany nějak zasáhl. Jelikož v té době vrcholila jednání o naše přijetí do NATO, nabízí se hypotéza, že tehdejší asi neutěšené poměry na Ministerstvu obrany, jak je Václav Klaus, zřejmě správně diagnostikoval, mohly být také jednou z neuvedených příčin pozdější pádu Klausovy vlády a jmenování vlády Tošovského, kde Miloslav Výborný už ministrem obrany nebyl.

V té souvislosti byly zajímavé dvě tehdejší tiskové zprávy. Podle první, prezident Havel považoval za vhodné se Výbornému omluvit slovy: "To víte, taková už je politika". Druhá zpráva ukazovala v televizi ekonomického náměstka Kalouska, jak stojí před ministerstvem a říká, že odchází ještě dříve než přijde nový ministr Lobkowicz, protože pod tak mladým člověkem on nehodlá pracovat.

Pak byly roku 1998 mimořádné volby a nastává pozastavení druhé. Neboť záhy po jmenování Zemanovy vlády, jako blesk z nebe, spadla opoziční smlouva, zřejmý to nápad Václava Klause. Tento blesk zasáhl nejvíce lidovce, kteří okamžitě vyslali protestující delegaci do Lán, k prezidentu Havlovi. Předseda strany Josef Lux si vzal sebou hlavně právního experta strany, Miloslava Výborného, který nade vší pochybnost prohlašoval, že ona takzvaná Smlouva o stabilitě je porušením našeho právní řádu.

Během několika dalších dnů se dotázaní právníci vesměs shodli v tom, že opoziční smlouva v rozporu s naším právním řádem není a lidovci pak už o tom dál nemluvili. Miloslav Výborný se tedy v této akci proti Václavu Klausovi neprojevil jako tak vynikající ústavní právník, jak se teď v souvislosti s jeho jmenováním do Ústavního soudu uvádělo.

Nu a pozastavení třetí souvisí opět s tou, už zmíněnou pestrou paletou zbytečných armádních nákupů, kdy po poruchových bitevních podzvukových letadlech L-159 z Vodochod, vadných padácích a dalších věcech, které marně zadlužily resort obrany tak, že nebyl schopen dalšího vývoje dokud nesplatí tyto své zbytečné dluhy, přišel vrchol toho všeho. Vysoce podezřelá záležitost s nákupem nadzvukových stíhaček Gripen. To už spadá do naší čerstvější paměti, oživené navíc právě v těchto dnech dvěma články v britském listu Guardien, který dost přesvědčivě přitakává podezření, zejména našeho Senátu a Špidlovy vlády, které nakonec tento obchod neschválily.

Co by však stálo za zvláštní připomenutí je toto. Nákup Gripenů všemi silami prosazoval ministr Tvrdík, a desítky miliard další zátěže rozpočtu mu tenkrát zdaleka nevadily tolik jako nynější připravované vládní škrty. Dále mezi velmi agilní propagátory tohoto obchodu patřil v Poslanecké sněmovně někdejší Výborného ekonomický náměstek Miloslav Kalousek, za jehož doporučení se svým hlasováním postavili všichni lidovečtí poslanci, včetně Miloslava Výborného. Jedinou, nicméně velmi významnou výjimkou, byl výborného předchůdce a rovněž Kalouskův současník na Ministerstvu obrany, Vilém Holáň. Ani on však své hlasování proti nákupů Gripenů blíže nevysvětlil. Nebylo by marné, kdyby to řekl teď, kdy se zase o věci mluví.

A Václav Klaus, který sice svůj názor ke Gripenům příliš neprojevoval, ale jehož strana ODS v této věci důsledně zastávala správné negativní stanovisko, by se měl potřetí zamyslet, zda-li pan poslanec Výborný zastával i v tomto případě postoj, který by ho tak neproblematicky kvalifikoval na Ústavního soudce. Zde už se přirozeně nedá nic měnit. Ale jde o to, aby se při jmenování dalších členů prezident dokázal zamyslet nad jejich minulými činy.