Žoldáci pro válku v Čečensku v ČR?

Rožánek objevil na internetu webovou stránku s názvem www.specnaz.cz, jejímž autorem a zřizovatelem je jistý český občan. Ve své stručné autobiografii doslova píše - citujeme:
Před několika lety jsem měl možnost projít záškodnickým výcvikem ruských Specnaz. O následném praktickém zúročení tohoto výcviku psát nemohu, jelikož bych si tím mohl přivodit trestní stíhání. Víceméně pravidelně se jezdím zdokonalovat do tréninkového tábora Specnaz, určeného k výcviku členů speciálních jednotek, bezpečnostních agentur, bodyguardů a "teroristů". Věnuji se tam zejména studiu technik přežití, metod diverzního boje a taktiky partyzánské války. V uvedených odbornostech jsem postupně dosáhl instruktorské kvalifikace.

Kolegu Rožánka na stránce zaujal inzerát, nabízející smlouvu pro případné české žoldáky, kteří by byli ochotni a schopni bojovat v čečenské válce. Případná smlouva by musela být podepsána nejméně na tři roky. Žold rozhodně nebyl zanedbatelný - inzerát sliboval 4000 korun za den. Zmíněný televizní redaktor se s provozovatelem stránky specnaz spojil. Zajímavé přitom je, že ten inzerát ze své stránky odstranil dřív, než se ČT začala o celou věc zajímat. Svůj krok odůvodnil tím, že "začal mít nepříjemnosti". Není divu. České zákonodárství službu v cizích armádách výslovně zakazuje a výjimku může povolit jedině prezident republiky. Od roku 1991 do roku 2002 bylo v České republice za službu v cizích armádách souzeno celkem třináct Čechů. Provozovatele stránky specnaz na tento fakt někdo zřejmě upozornil. Jak se z Rožánkovy velmi solidně a profesionálně zpracované reportáže dovídáme, inzerátu na stránce specnaz si ale nepovšimlo ani ministerstvo obrany, ani policie, ani tajné služby. Což se stává.

Zmíněný televizní materiál byl zajímavý, užitečný, dobrý, ale popravdě řečeno nijak výjimečný. O to pozoruhodnější je reakce, kterou reportáž o žoldáckém inzerátu na českém internetu vyvolala v Rusku. 10. února otiskl jinak velmi seriózní list Izvěstija zprávu, ve které už se uvádí, že zmíněný inzerát se objevil na "jedné z armádních internetových stránek". Se stejným tvrzením přišla o dva dny později v úvodní reportáží hlavní zpravodajské relace největší ruská soukromá televize NTV. Ta rovněž zdůraznila, že "nejzajímavější je možná to, že podle některých informací jde o armádní stránku". "Možná české úřady nyní obdrží oficiální žádost z Ruska, aby poskytly vysvětlení," uvedla dále televize. V dolní komoře ruského parlamentu, Státní dumě, totiž právě minulý čtvrtek zaznělo varování, že podobné inzeráty porušují mezinárodní dohody. "Činnost lidí, kteří organizují podobné stránky, rozmísťují na nich podobné informace a uskutečňují praktické kroky zaměřené na verbování žoldáků, je v rozporu s mezinárodním právem a musí být příslušným způsobem pronásledována. Pokud se to nestane, pak budeme mít nepochybně vůči České republice výhrady," citovala NTV předsedu zahraničního výboru dolní komory ruského parlamentu Konstantina Kosačova. Až do tohoto okamžiku by samozřejmě mohlo jít o profesionální novinářskou chuť využít a zpracovat atraktivní téma. Kosačovova temná pohrůžka však celý problém dostává do poněkud jiného světla. Přestože jde o výrok neoficiální a případnou diplomatickou nótu by české straně muselo adresovat ministerstvo zahraničí Ruské federace, byl to výrok z oficiálních úst, patřících jednomu ze spolutvůrců ruské zahraniční politiky. Konstantin Kosačov by si každopádně měl spočítat, co a hlavně v jakém prostředí říká. Přestože v Rožánkově reportáži bylo výslovně řečeno, že inzerát, který spustil tuto lavinu, neuváděl, pro kterou stranu v čečenském konfliktu provozovatel stránky žoldáky verboval, je třeba si uvědomit, že vyslovíte-li v Rusku zaklínadlo "žoldáci pro Čečensko", sto lidí ze sta slyší "žoldáci pro čečenské separatisty". A je takříkajíc hotovo - z Čechů se zase jednou stávají úskoční nepřátelé Ruska. V podobné situaci se musíme ptát, komu a čemu takováto nevraživá kampaň slouží. Je zcela nepochybné, že nikomu. Televize NTV označila česko-ruské vztahy za "beztak složité", aniž by se namáhala vysvětlit, v čem jejich složitost spočívá. A tak nezbývá než si myslet, že jde jen o další výlev frustrace včerejší velmoci, která musela tento prostor vyklidit a dosud se s tím nesmířila. Čím dřív se Rusko tohoto postvelmocenského syndromu zbaví, tím lépe pro ně i pro jeho solidní partnery, mezi něž Česká republika rozhodně patří.