Zničená planeta objevena

Mezinárodní tým astronomů z Penn State Univerzity v americké Pennsylvánii, na polské Univerzitě Mikuláše Koperníka a španělské Univerzitě Autónoma de Madrid objevil pomocí teleskopu HET (Hobby-Eberly Telescope) důkaz, že kolem hvězdného rudého obra s označením BD+48 470 obíhala kdysi planeta. Tu hvězda při své expanzi v rudého obra postupně roztrhala a pohltila ve své rozpínající se atmosféře. Podobný osud čeká i vnitřní planety naší sluneční soustavy přibližně za 5 miliard let. Až Slunci dojde jako palivo vodík, začne spalovat těžší prvky, nafoukne se v rudého obra a Merkur, Venuši i Zemi přitom roztaví.

Za vším hledej lithium
Při pozorování hvězdy BD+48 470, která je asi 11krát větší jak Slunce, astronomové narazili v jejím spektru mimo jiné na zvláštní složení, především na neobvykle vysokou příměs lithia. Ten se ve hvězdách prakticky nevyskytuje. Teoretici jeho masivní tvorbu spojují jen s dobou krátce po velkém třesku. Ve hvězdách samotných jej objevili jen v několika případech, vždy spojených s nějakým mimohvězdným procesem. V případě této hvězdy se předpokládá, že planeta hmotnější jak Jupiter se spirálovitě přibližovala ke hvězdě a svými slapovými jevy vytvářela podmínky pro lokální tvorbu prvku u hvězdy.

Hobby-Eberly Telescope|foto: Hobby-Eberly Telescope

Jupiter s protáhlou dráhou
Objev lithia ve spektru hvězdy a následné další pozorování změn tohoto spektra umožnilo astronomům najít i zbytky planety. Ta byla přibližně 1,6krát hmotnější jak Jupiter a její pomalu se rozpadající zbytky ještě obíhají kolem rudého obra po velmi protáhlé dráze. Nejblíže u své mateřské hvězdy se ocitají v podobné vzdálenosti, jako Mars u Slunce. Nejvzdálenější bod dráhy je mnohonásobně dál. Taková dráha je pro planety poměrně neobvyklá - v naší sluneční soustavě se s ní u planet prakticky nesetkáváme. Výjimkou je pouze trpasličí planeta Pluto nebo tělesa za drahou Neptunu a komety. Astronomové předpokládají, že za extrémním protažením dráhy planety stojí masivní výbuch hvězdy, který planetu odmrštil daleko za hranici své původní vzdálenosti, ale vrátil ji podobně jako bumerang zpět. Exploze částečně odfoukla povrchové vrstvy plynného obalu planety, další destrukce proběhla při jejím následném těsném přiblížení ke hvězdě a nyní se rudý obr postupně stará o dovršení svého kanibalského díla. Jak dlouho ještě zbytky planety budou hvězdu obíhat, závisí zejména na dalším vývoji hvězdy.

Osud mnoha planet
S tím, že mateřská hvězda může při závěru svého života takto ukončit existenci svých planet, se již dlouho počítalo. Tento objev je však prvním hmatatelným důkazem, že k tomu skutečně dochází. Drtivá většina planet obíhajících kolem svých mateřských hvězd doplatí na chování těchto hvězd v jejich závěrečném stádiu života. Předpokládá se, že planety ležící v zóně, kam se mateřská hvězda rozepne při své přeměně v rudého obra, budou pohlceny a roztaveny. Planety ležící dál se vlivem změny rozložení gravitace okolo mateřské hvězdy poněkud vzdálí na svých drahách a osudným jim pak budou následné silnější exploze hvězdy, která se po přeměně do rudého obra začne postupně zbavovat své vnější obálky, aby po několika dramatičtějších výbuších obnažila své jádro jako bílý trpaslík. Silným hvězdným větrem bude doslova rozfouknuta většina těles a kolem hvězdy se vytvoří tzv. planetární mlhovina. Hvězda sama pak po další miliardy let bude pohasínat do černého trpaslíka. Tento osud čeká i sluneční soustavu přibližně za 5 miliard let.

Planetární mlhovina Eskymák|foto: NASA