Zlaté pobřeží

Úřední jazyk jasně vypovídá o tom, která země tu dlouho vládla. Britové ale nebyly první, kdo se o toto tropické úrodné území zajímal. Už ve středověku zde vládl civilizovaný kmen Ašantů, dnes častěji nazývaný Akanové. Ti postupně vytvořili velkou říši ve vnitrozemí, podrobovali si sousední kmeny a postupně posunovali svůj vliv k pobřeží, kam někteří i migrovali. Mohli využívat i značné nerostné bohatství státu. Zlatotepecké umění se stalo velice proslulým v celé oblasti a nalákalo sem i Evropany, toužící ve svých koloniích vždy nejdříve najít tento cenný kov. Už roku 1479 se zde v pevnostech na pobřeží usazovali Portugalci a hned vedle nich o pár desítek let později i Dánové, Švédové, Holanďané a Britové. Ghana tedy měla mezinárodní společnost dobrodruhů, ti zde ale výrazný genetický otisk nezanechali.

Sami se během své "migrace za prací" zaměřili postupně na nejvýnosnější obor podnikání-otrokářství. Statisíce původem Ghaňanů proto muselo zamířit do Severní a Jižní Ameriky, nejednou už ale jako pokřtění, a nikoli animisté jako v sousedních státech. Důležité však taky je, že území kmene Ašantů ve vnitrozemí bylo dlouho do 19. století samostatné. Po dobytí říše Ašantů roku 1850 vznikla oficiální britská kolonie Zlaté pobřeží-Gold Coast, a tak se pobřeží nazývá až dodnes. Nerozvinuly se tu však plantáže s migrujícími pracovníky, protože pěstování kakaa zůstalo v rukou malorolníků. Britská správa byla poměrně úspěšná a demokratická. A tady se objevuje i zajímavá informace z hlediska naší historie. Západní část Toga, které bylo spravováno Německou říší jako "oblast pod ochranou", připadla Ghaně, a východní zůstala samostatná. Je zajímavé, že se po 1. světové válce vážně uvažovalo, že právě celé Togo, i to dnešní ghanské, by jako kolonie mělo patřit novému Československu. Diplomaté o tom sice jednali, situace se však rychle změnila. Představme si jen migraci českých plantážníků a zástupců firmy Baťa, kteří by bosým Afričanům nabízeli boty za 59 tehdejších korun.

Lana jsou nástroje rybářů, ale byly i nástrojem otrokářů|foto: Fotobanka stock.xchng

Ghana jako první z britských kolonií Černé Afriky získala nezávislost roku 1957 a od 1979 se stala republikou. Mezi lety 1981-1993 zde působila diktatura Jerryho Johna Rawlingse, poté se však projevila síla demokracie. Bylo tu objeveno zlato, mangan, bauxit a průmyslové diamanty, a to vše posílilo bohatství země. Výhodou taky je, že ve státě se nemusí přít různá etnika. Základem jsou totiž hlavně kmeny Kwa, mezi něž patří Akanové a Fantiové, což jsou především křesťani, takže zde dílčí války tolik nehrozí. Problém nastal v něčem jiném. Řeky Bílá a Černá Volta v centrální oblasti země vytvářejí obrovské jezero Volta. Na něm se stavěly vodní elektrárny, kde pracovali evropští a američtí odborníci. To přineslo menší migraci zemědělců, ze kterých se většinou stávali bezzemci. Pojala je některá města, nejvíc ale hlavní město Accra. Není tu ale taková hustota obyvatelstva, takže se ještě nachází místo k zemědělství a migrující pracovníci nutně kácí prales se vzácným dřevem. Pro migranty a imigranty je tedy Ghana, z hlediska Afriky, poměrně klidnou zemí.