Život ve válce? Ukrajinci netrpí poraženeckými náladami, každý civilista i voják má své místo

7. srpen 2024

Pohodlí a klid v Česku vystřídala Valerie za nejistotu a chaos východní Ukrajiny. Téměř celý život, respektive až do svých 24 let žila v Česku. Rozhodla se vrátit do Charkova, do rodného Kupjansku. Leží jen pět kilometrů od frontové linie a ruských hranic.

„Babička je nemocná, takže nemůžeme odjet. Chodím tady na procházky, školu máme online, ukončila jsem 9. ročník a půjdu do desátého,“ říká Valerie v pořadu Zaostřeno.

Čtěte také

„Ani nevím, jestli něco spadlo do měst, už dávno jsem přestala číst zprávy. Už mě to nezajímá. Bylo to zajímavé ze začátku, ale teď se nic nemění,“ prozrazuje Marina, starší sestra Valerie, která pracuje na městském úřadě.

Kanceláře má ve sklepě, stejně jako ostatní její kolegové. Na starost má žádosti obyvatel o finanční příspěvek na rozstřílené a jinak válkou poškozené domy. Marina má malou dceru, Kupjansk přesto nechce opustit.

„Děti nechodí na ulice, jsou doma nebo poblíž. Přiletět to může každou chvíli. Moje dcera může chodit po dvoře, ale do města ji nepustím. Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že bychom utekli. Dcera tu už ani nemá kamarády, ale jezdí na prázdniny na dětský tábor na západní Ukrajinu,“ dodává Marina, která bydlí i s manželem.

Fronta kolem Kupjansku se nepříjemně přibližuje, na ruskou hranici je to asi 15 kilometrů. Ukrajinci ale netrpí poraženeckými náladami, každý civilista i voják má své místo a přispívá svým dílem k obraně země. 

Víc si poslechněte v Zaostřenu Lubomíra Smatany. Hlavně rozhovor s českým dobrovolníkem Janem Trčkou zvaným Santa.

Spustit audio

Související