Život je náhoda a přežití je štěstí

Žáci základní školy na náměstí Jiřího z Lobkovic v Praze 3 Jan Jansa a Magdalena Vršková s paní učitelkou Pavlou Houfkovou
Žáci základní školy na náměstí Jiřího z Lobkovic v Praze 3 Jan Jansa a Magdalena Vršková s paní učitelkou Pavlou Houfkovou
Tak zní motto příběhu Felixe Kolmera - skauta, který zažil zakládání ghetta Terezín i transport do Osvětimi. Jeho vyprávění natáčeli žáci ze základní školy náměstí Jiřího z Lobkovic v Praze 3 v rámci projektu Příběhy našich sousedů. Partnerem projektu je Český rozhlas.

V konkurenci jedenácti dalších žákovských týmů ze své čtvrti zvítězili. O projektu v Českém rozhlase Plus vypráví Magdalena Vršková a Jan Jansa z vítězného družstva a také jejich učitelka Pavla Houfková.

Co si jako první vybavíte z celého příběhu pana Kolmera?

Magdalena: Třeba že chodil do skautu. My jsme také chodili do skautu, tak nás zaujalo, že měl stejný koníček.

Jan: My jsme se v 7. třídě učili o druhé světové válce jen tak rychle, ale nikdy jsme se neučili podrobně o holocaustu. Vyprávění s panem Kolmerem nám hodně osvětlilo, jak to bylo strašné.

Bude se to teď učit o něco líp?

Magdalena: Od pana Kolmera to bylo mnohem zajímavější než z učebnic.

Žáci pražské základní školy ve studiu Českého rozhlasu Plus (zleva moderátor Michael Rozsypal, Jan Jansa, Magdalena Vršková a učitelka Pavla Houfková)

S přípravou natáčení pamětníka i zpracováním příběhu pomáhá skupinám koordinátor z Post Bellum, jaká práce zbyla v tomto projektu na vás?

Jan: My jsme si připravili otázky, kameru, stativ. Já jsem natáčel a on vyprávěl. My jsme se vlastně ani tolik neptali, protože on nám odpověděl dříve, než jsme se zeptali.

Co bylo na natáčení nejtěžší?

Pavla Houfková: Větší práce byla až po natáčení s nahrávkou. Z tříhodinové nahrávky zpracovat desetiminutový film bylo náročné. Nakonec jsme jako klíč použili systém: Kolikero náhod vstoupilo do života pana Kolmera? Ta krátká doba druhé světové války mu totiž vnesla do života neuvěřitelné množství náhod, které mu zachránily život.

Neučí se téma druhé světové války ve škole příliš brzy? Pro žáky sedmé třídy to může být náročné.

Pavla Houfková: Je to brzy, ale myslím, že v dnešní době lepší brzy než pozdě. Pro jednu žákyni byla chvilka, kdy poslouchat vyprávění o válečných hrůzách bylo náročně. Ale na druhou stranu si z toho do budoucna odnesla daleko víc, než kdyby se dozvídala o miliónech mrtvých ve škole. Dozvědět se o tom z úst někoho, koho vidíte a můžete si s ním potřást rukou, je něco úplně jiného.