Zformovalo naši tvář násilí?
K vývoji lidského obličeje mohlo velkou měrou přispět násilí – konkrétně pěstní souboje mezi muži australopitéků a později našeho vlastního rodu Homo. Vyplývá to z nové studie vědců z Utažské univerzity.
Francouzský filozof 18. století Jean-Jacques Rousseau se domníval, že naši předkové byli ušlechtilí divoši a že násilí mezi lidmi zavinila až civilizace. Biolog David Carrier z Utažské univerzity má opačný názor: podle něj sehrálo násilí v evoluci člověka ještě větší roli, než se dnes obecně připouští. V roce 2011 se svými kolegy zveřejnil výsledky studie podporující teorii o tom, že předkové člověka se napřímili proto, aby mohli efektivněji bojovat pěstmi. Pěstních soubojů se týká i jeho nejnovější studie, kterou vypracoval společně s lékařem Michaelem Morganem.
Dvojice vědců se zaměřila na lidskou tvář a zformulovala alternativní teorii o tom, proč během evoluce některé obličejové kosti výrazně zmohutněly. Robustnost obličeje našich předků se obvykle vysvětluje nároky, které s sebou přinášelo žvýkání tvrdých semínek, ořechů a kořínků. Podle Carriera a Morgana to však souvisí spíše s minimalizací poranění v bitkách mezi muži. Začalo to u australopitéků, kteří zřejmě byli přímými předchůdci rodu Homo. Vědci u nich objevili řadu prvků, které mohly zlepšovat bojové schopnosti. Mezi nimi jsou významné především proporce ruky, které umožňovaly zformovat pěst. Poměrně delikátní systém svalů a kostí se tak změnil v palici ideální pro zasazení úderu.
Pokud se ruka vyvíjela tak, aby vyhověla potřebě pěstních soubojů, dá se podle Carriera předpokládat, že podobně na tom byl i primární cíl úderů – tedy obličej. I dnes je v každé barové rvačce moderních mužů zřejmé, že zásahy pěstmi většinou směřují právě sem. Vědci zjistili, že kosti lebky, které v boji trpí nejvíce, jsou zároveň těmi, jejich robustnost se nejvíce zvýšila u bazálních homininů. Zároveň jde o části lebky, které se nejvíce liší u mužů a žen australopitéků i rodu Homo. Jinými slovy mužský a ženský obličej vypadá jinak proto, že části lebky zraňované v boji – například dolní čelist – jsou u mužů masivnější než u žen.
Dohromady to naznačuje, že boj muže proti muži byl u časných předků člověka natolik významný, že si žádal vývoj obličeje. Carrierovu teorii podporuje i to, že se na fosilním záznamu objevuje přibližně ve stejnou dobu jako změna ruky, která člověku umožnila sevřít pěst.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
