Zemědělci

A už vůbec nezaznamenali, že naši vyjednavači již například dosáhli v Bruselu předběžné dohody o možnosti dorovnání plateb farmářům až do výše čtyřiceti procent ze státního rozpočtu a nově i další možnost dorovnání z domácích zdrojů do úrovně platné před vstupem do unie.

Pokud jde o ministra zemědělství, který měl za to, že se zemědělci je možné gentlemansky diskutovat, po včerejšku ví, že to možné není. Od úsilí vyjednat co nejlepší podmínky pro lidi, kteří mu rozbíjejí okna, ho to jistě neodradí, nicméně je pro něj určitě poučné vědět, že za případný úspěch nemá čekat žádnou vděčnost. Tu ostatně od zemědělců nenapadne očekávat ani jeho resortní kolegy v zemích, do kterých unijní dotace pro farmáře proudí nejvíce. Spokojený zemědělec - to je, zdá se, v Evropě protimluv. Dotace pro farmáře jsou ve skutečnosti dotacemi pro zpracovatele a obchodní řetězce, aniž by z toho měl valný užitek spotřebitel.

Zemědělci by místo o dotace měli usilovat o slušnou cenu za své produkty. Slušnou cenu ale nemají šanci vyjednat v situaci vysoké nadprodukce. A docílit vyrovnání nabídky a poptávky za cenu, že by po krachu většiny farmářů zpustla krajina, to je něco, čeho se hrozí politici. Rozšíření EU bylo příležitostí něco s tímto bludným kruhem učinit, zvítězil ale strach z farmářů, uvyklých na státní milodary. A závěrem: Protože žijeme v éře globalizované ekonomiky, nelze přehlédnout, že jsou země, kde nespokojení zemědělci nemají čím vytlouct okna ministerstev. Umírají hlady.