Zeman

Na sociálního demokrata s radikální levicovou rétorikou se ovšem Miloš Zeman rekvalifikoval z liberálního salonního intelektuála. Proto zřejmě později neměl coby premiér problém realizovat z keynesiánských pozic nezbytné reformy, na které jeho monetaristicky orientovaný předchůdce rezignoval v obavě, že by nebyly sociálně únosné. Ironické bonmoty, které si Miloš Zeman přinesl do politiky, mu vynesly hlasy ve volbách, ale ve vlastní straně si nevybíravou rétorikou vychoval oponenty, kteří se proti němu nakonec postavili při volbě prezidenta.

Vlastně je zvláštní, že Miloš Zeman nesvlékl stranický dres už tehdy, před čtyřmi lety, ale až včera. Místo toho, aby svou zkušenost s politikou zúročil v úvahách o stavu společnosti a světa, zdržoval se vzpomínkami a glosováním stavu sociální demokracie. Přiživoval tím spekulace, že z politiky odešel jenom naoko a z povzdálí že zákulisně tahá za nitky. Ve skutečnosti už stranu nepotřeboval a strana nepotřebovala jeho. O Miloši Zemanovi lze říct, že ho pro politiku bylo škoda, že byl politikou poškozen, a proto politikům škodil. Skutečná škoda ale bude, nevrátí-li se k prognostice.