Zelení mají nakročeno do sněmovny

Zeleným to může být svým způsobem jedno. Nejpodstatnější pro ně je, že z pohledu voličů překonali psychologickou bariéru, kterou v hlavách mnoha občanů představuje právě pětiprocentní hranice. Strany dosahující v průzkumech volebních preferencí výrazně nižší čísla, jsou v České republice svým způsobem odsouzeny k volebnímu neúspěchu.

Někteří lidé by sice menší strany volili, odrazuje je ale nebezpečí, že svým způsobem tento hlas propadne. Takže buďto odevzdají hlas straně mající reálnou šanci na proniknutí do sněmovny, nebo raději zůstanou doma. Z tohoto úhlu pohledu lze očekávat, že i v dalších průzkumech zůstanou zelení nad pětiprocentní hranicí. Zatím totiž disponují jednou výhodou. Po zvolení Bursíka do čela strany už nepůsobí jako rozhádaná partaj, která řeší hlavně vnitrostranické spory a na nic dalšího nemá čas. Samozřejmě bude zajímavé sledovat, zda jim to vydrží alespoň do voleb.

Zároveň zelení dosud nestačili představit veřejnosti důkladně svůj program a tím se vyhranit. Zatím jsou v pozici strany, do které mohou vkládat naděje občané nespokojení se stávající politickou reprezentací. Jde však o velmi nesourodou skupinu. Proto by zelení neměli být v předvolebních slibech příliš konkrétní. Navíc budou muset zapracovat na tom, aby je občané nevnímali jako vyhraněnou ekologickou stranu. Program, který zelení pod názvem Kvalita života dnes představili, naznačuje, že by tomu tak mělo být.

Samo o sobě to však nestačí. Běžný volič programy jednotlivých stran zase až tak důkladně nestuduje, proto bude záležet na tom, jak se zelení dokáží na veřejnosti prodat. Tedy zda vytvoří dojem, že přichází někdo nový, kdo vybočuje z dosavadních stereotypů a kdo má schopné a hlavně mediálně zdatné vůdce. Pokud to zelení zvládnou, neměl by je minout volební úspěch. Tím by se v poslaneckých křeslech mohli usadit představitelé pěti stran a povolební vyjednávání o nové vládě by mohlo dostat nový rozměr. Dosud nejrůznější varianty příštího kabinetu vycházely z toho, že ve sněmovně budou představitelé ČSSD, ODS, KDU-ČSL a KSČM. Za takovéhoto rozložení sil a vzhledem k vývoji volebních preferencí se hovořilo především o dvou možnostech.

Konkrétně o menšinové vládě sociální demokracie a o velké koalici ODS a ČSSD. Vstupem zelených do hry by se zkomplikoval plán menšinového kabinetu, na kterém podle nejrůznějších signálů sociální demokraté systematicky pracují. Naopak na proniknutí zelených do sněmovny by mohli vydělat lidovci. Samozřejmě za předpokladu, že by úspěch zelených nebyl výrazně na jejich úkor. Pětice hráčů na povolební šachovnici by je mohla výrazněji zapojit do vládní hry.

Matematicky by totiž byl možný vznik dvou zajímavých většinových koalic. Jedna by byla tvořena sociálními demokraty, lidovci a zelenými. Druhá pak občanskými demokraty a opět lidovci a zelenými. Strana zelených by se tak dostala pod velký tlak. Její vedení by muselo čelit nebezpečí vnitrostranického rozkolu. Zelení totiž nejsou zdaleka homogenní a příklon buď k sociální demokracii nebo k občanským demokratům by pro ně mohl být zničující. Pro zelené by tudíž bylo nejlepší, kdyby se jednání o vládě nezúčastnili, odolali vábničkám moci a zamířili do opozičních lavic.

A hlavně pokud by se chtěli zelení usadit ve sněmovně na delší dobu, nesměli by čtyři roky v opozici spokojeně prospat. Tyto starosti si však zelení mohou dělat až v momentu, kdy se dostanou do sněmovny. Momentálně mají slušně nakročeno. Vzhledem k tomu, že do voleb zbývá necelý čtvrt rok, neměli by mít příliš času něco zásadního zkazit.