Zelená auta
Dalo se očekávat, že záměr Evropské komise přinutit automobilky, aby během pěti let snížily u aut emise CO2 pod 130 gramů na kilometr, najde kritiky. Plán skutečně spíše připomíná konkurenční boj, než ochranu životního prostředí. Ovzduší totiž poškozují především stará auta a kamiony, čili u těch by se mělo začít.
Jinak ale zní logicky, že by zelená auta měla dostat zelenou a k bědování některých výrobců nad ztrátou konkurenceschopnosti nemá smysl přihlížet. Argument, že dodržování ekologických limitů auta zdraží, je divný. Cena totiž vzniká na trhu a chtít za ekologičtější vůz více peněz ještě neznamená, že ty peníze zákazník vytáhne z peněženky. Emisní limity tak spíše sníží zisky vlastníků, než že by zvýšily cenu výrobku, což je mimochodem kladem konkurence.
Podobně nedává smysl dovolávání se národních zájmů. V obchodní válce nejsou národy, ale nadnárodní společnosti, které své továrny beztak dříve nebo později přestěhují za levnější pracovní silou. Trvat na ekologičtějších technologiích určitě není žádný zločin a výmluvy, že jsou zde i větší znečišťovatelé, je třeba odmítnout s tím, že i s těmi většími znečišťovateli je třeba rychle udělat pořádek. Emise CO2 představují prokazatelnou a vyčíslitelnou ekonomickou škodu.
Jestliže tedy Evropská komise zasluhuje nějakou kritiku, pak za to, že s regulací přichází pozdě, přijímá opatření nedostatečně razantní a má chaos v prioritách. Kritizovat těch 130 gramů CO2 na kilometr po roce 2012 nemá nic společného s ochranou národních zájmů. Ve světle maléru s globálním oteplováním jde u politiků spíše o lobbismus, zavánějící zneužíváním pravomocí veřejného činitele. Riskují žalobu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor

Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.