Že by nás televize omrzela?

Především je to zlodějka volného času. Zejména toho, který by měla rodina trávit společně. Ti lidé sice spolu jsou, přesněji řečeno jsou v jedné místnosti, ale nemluví spolu, nýbrž sledují obrazovku. Když se rodičům nebo prarodičům zdá, že je jejich dítko nebo vnouče obtěžuje, zapnou mu televizor a ponechají je sobě samému. V některých domácnostech běží televizor pořád, čímž plní záchytnou funkci pro případ, že by nastalo osobní či meziosobní prázdno.

V některých venkovských hospodách mají televizor se zvláště rozměrnou obrazovkou. Chlapi sedí, popíjejí, civějí na ni a nemluví. Zdá se, že takových hospod přibývá. Když tam náhodou vstoupím, přepadne mě divný pocit. Asi jako v zakletém zámku. Udělám rychle čelem vzad a honem pryč. Televize je nejen zlodějkou volného času, ale učí diváky pasivitě. Opakovaně se potvrzuje, že lidé, jímž se její sledování stalo každodenním návykem, jsou nudní, nemají jiskru.

Nemluvím o její programové náplni, ta je opravdu různá. K mým výhradám stačí její úloha vytrvalé průvodkyně volným časem. Proto není divu, že jsem zajásal, když jsem se dočetl, že jí lidé začínají dávat vale.

Určitě neřeknu nic nového, když připomenu, že ten ostražitý postoj vůči televizi se mnou sdílejí lidé mnohem významnější, než moje maličkost. Rozšíření televize totiž způsobilo epochální civilizační změnu. Asi jako před půl tisíciletím knihtisk. Je tu však rozdíl. Kniha fungovala jako šiřitelka myšlenek, televize šíří vzrušující obrazy. To je něco jiného. O té jinakosti se lze snadno přesvědčit. Věrní televizní diváci nejsou zdatnými čtenáři. Co to udělá s civilizací, která vsadí nikoli na myšlenky, ale na vzrušující podívanou, nikdo přesně neví, ale ostražitost je tu určitě na místě.

Pokles pasivní konzumace televizní podívané o celou třetinu během 6 měsíců, to zní slibně, není-liž pravda? Mediální experti mě bohužel vyvádějí z radostného očekávání, neboť příčiny uvedeného poklesu spatřují úplně jinde, než v potřebě celonárodní rekultivace. Je to prý mimořádně teplým počasím, které láká jinam, než do obýváku s televizorem. I velkonákupní střediska na periferii větších měst prý mohou konat své. Nabízejí totiž natolik pestrou paletu zábavy, že tam lidé ochotně tráví celé víkendy. Také prý to může být obecnější omrzelost televizní nabídkou. To je však důvod dosti nejednoznačný. Znamená to touhu po nabídce duchaplnější, a nebo je za tím potřeba ještě rajcovnější podívané?