Zdeněk Nejedlý – vědec ve službách režimu
V mládí uznával Masaryka, ve stáří propadl Stalinovu kouzlu. Z pravičáka Jiráska udělal oblíbeného literáta bolševiků, z husitských bojovníků za náboženskou reformu komunistické revolucionáře. Takový byl Zdeněk Nejedlý, drobný stařec s věncem rozčepýřených vlasů.
Do služeb totalitní ideologie
Zdeněk Nejedlý se narodil 10. února 1878 v Litomyšli v rodině učitele a hudebníka. Na Filozofické fakultě Karlovy univerzity vystudoval estetiku a historii. Badatelsky se věnoval zejména husitství a národnímu obrození. Ze studia dějin husitského zpěvu se pak vyvinul jeho zájem o muzikologii. V roce 1919 se stal řádným profesorem muzikologie na Karlově univerzitě.
Ukázky z Nejedlého rozhlasových komentářů nabídne posluchačům další pořad z cyklu Archiv Plus.
Na přelomu 19. a 20. století byl jako čerstvý absolvent univerzity členem Masarykovy Realistické strany. Po první světové válce a rozpadu Realistické strany začal sympatizovat s extrémním křídlem sociální demokracie, ze kterého v roce 1921 vznikla komunistická strana. Jejím členem se Zdeněk Nejedlý stal až v roce 1939, i když členství mu bylo zpětně uznáno už k roku 1929. Nejedlý zkrátka patřil k početné skupině intelektuálů, kteří se dobrovolně dali do služeb totalitní ideologie.
Velký čistič kultury
Po okupaci Československa nacistickým Německem emigroval s komunisty do Sovětského svazu. V emigraci se setkal se Stalinem, který mu prý naznačoval, že by z něj po válce mohl být prezident místo Edvarda Beneše. Nakonec se z Nejedlého stal „jen“ ministr školství a osvěty, sovětského diktátora ale obdivoval dál.
Po válce se Nejedlý spolu s Václavem Kopeckým, Ladislavem Štollem a dalšími pustil do čištění československé kultury a školství od všeho, co nebylo komunistům pohodlné. Nejedlému se tak naskytla příležitost propagovat své oblíbené osobnosti: Aloise Jiráska, Boženu Němcovou nebo Bedřicha Smetanu. Zároveň se mu podařilo doslova zabetonovat kritické bádání o husitské době. Jeho výklad husitů jako protokomunistů bojujících proti vykořisťovatelům byl dlouhá léta nezpochybnitelným dogmatem.
Spíš instituce než člověk
V archivu Českého rozhlasu se zachovalo mnoho hodin nahrávek s Nejedlého hlasem. Jde především o jeho pravidelný pořad Na okraj dne, který se s několika krátkými přestávkami vysílal každou neděli od roku 1946 do roku 1960. Zdeněk Nejedlý se v těchto zhruba dvacetiminutových komentářích vyslovoval k aktuálnímu dění. Jeho bezmezná oddanost komunismu a nastupující stařecká neschopnost myšlenku udržet a myšlenku opustit (kterou tak přiléhavě popisuje známá cimrmanologická přednáška) těmto komentářů leckdy dodávaly svéráznou komiku.
Bez zajímavosti nejsou ani vzpomínky jeho dcery Zdeňky Nejedlé-Nedvědové. Paní Nedvědová na otce vzpomíná s obrovskou úctou až uctivostí, ze kterých je však patrné, že žít vedle Nejedlého nebylo snadné. Byl i doma víc instituce než člověk.
A ani z té instituce neměla vždycky rodina prospěch. Když se prý v roce 1953 blížila měnová reforma, která znehodnotila úspory obyvatel, komunistické špičky o ní pochopitelně věděly. Bylo jim však zakázáno o reformě mluvit, a tak poslušný Nejedlý nemluvil. Ani doma. A tak zatímco v jiných rodinách komunistických papalášů se úspory rychle utrácely, u Nejedlých nic. Reforma jim uspořené peníze znehodnotila stejně jako běžným obyvatelům.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
