Zcestí nebo jen rozcestí

Předseda poslaneckého klubu sociálních demokratů Petr Ibl se rozhodl rezignovat na svou funkci. K témuž vyzval i místopředsedy klubu. Ti to odmítli. Inu, sociální demokracie, jak ukázaly letošní troje volby a jak se v podstatě dennodenně zjevuje i v protichůdných prohlášeních různých funkcionářů strany, je v... rozkladu.

Navenek to sice tolik nevypadá, neb prohlášení, např. poslance Ibla jsou formulována velice vágně. Poslanec Ibl, než s funkcí, jak se zdá, definitivně praštil, několikrát vybízel ke změně práce poslaneckého klubu, pohrozil před časem, že odejde, nedojde-li ke změnám v klubu. Navíc premiér a šéf strany Stanislav Gross si několikrát veřejně posteskl, jak málo klub pracuje a jak je málo veden, a podobně.

Upřímně řečeno - co to je za řeč? Co ta slova vlastně znamenají? Jaké změny v práci klubu mají nastat? Má to znamenat, že se poslanci mají například začít zabývat tím, že budou jednat o záležitostech Poslanecké sněmovny a ne o tom, jak, kdo a s kým to uvnitř strany peče? Co to znamená v praxi, že poslanecký klub sociální demokracie málo pracuje? Má to znamenat, že poslanci neposlancují? Že si chodí do práce jen pro peníze a pro nezdanitelé složky poslaneckých všemožných prebend?

Co to znamená, že je špatně veden? Má to znamenat, že Petr Ibl nebyl schopen donutit poslance své strany, aby pracovali pro tuto stranu a pomáhali své vládě? Má to znamenat, že poslanecký klub, pěkných pár desítek lidí, jsou jen roztříštěné partičky svéhlaviček, které si dělají, co chtějí?

Ne, že by to na české politické scéně bylo něco neovyklého. Všeobecná řevnivnost, osobní ješitnosti a neschopnost dojednat kompromis je přece výrazným znakem, který se objevuje u řady menších, poměrně stejně naladěných pravicových politických subjektů, které se tím zbavují možnosti vážně konkurovat jako celek etablovaných parlamentním stranám. Opoziční parlamentní strany to mají dobré - komunisté vyšoupli frakcionáře Ransdorfa do Bruselu, a v ODS panuje, zdá se, upřímná shoda, neb jim zbývá je dočkat času, než jim vláda sama spadne do rukou...

Unionisté, s celým jejich intelektuálním potenciálem, předvedli, jak se politika dělat nemá. Lidovce, jakž takž, drží pohromadě jejich transcendentální přesahy. A tak sociální demokracie, nejsilnější to část sněmovny, neb v minulých parlamentních volbách vykázala největší přitažlivost pro voliče, je zároveň i pod největším tlakem.

Nijak si to letos neusnadnila, když se zbavila (možná na jejich "zemitý" a lidový vkus) ne příliš dryáčnického Vladimíra Špidla. Stanislav Gross ovšem ve funkci premiéra nepůsobí o nic přesvědčivěji, než zdánlivě plachý Vladimír Špidla. Premiér Gross má - na rozdíl od minula, kdy byl nejúspěšnějším politikem v zemi hlavně dík tomu, že se vůbec k ničemu nevyjadřoval - nyní názor na cokoli. Jenže, při jeho rozhledu a zkušenostech z něj nemohou, než vypadávat povšechné a povrchní fráze, které hladce vyvolávají buď představu studentíka, přichyceného při nedostatečné přípravě na zkoušku, či (v horším případě) prázdná slova někdejších totalitních mluvků.

Jenže, ono to asi není jen ve vůdčích osobách sociální demokracie. Ono to spíše bude v jejich programu - a ten asi měnit nechtějí a nebudou. Sociální stát podle jejich představ se v téhle zemi vybudovat nedá. Nemohou se ani divit, že ztrácejí přízeň části svých voličů, když v rámci náprav škod minulých zavádějí taková ekonomická opatření, jimiž dusí právě tu část voličstva, kterou by si měli nejvíce hýčkat, totiž menší a střední živnostníky a podnikatele. Jediná část voličstva, která jim ještě nejspíš zbývá (i když ani to není jisté), by mohla být armáda státních zaměstnanců.

Volební preference klesají, nastává panika a hledání viníka. Možná, že ho nyní premiér Gross v osobě šéfa poslaneckého klubu Ibla našel. Možná, že je to naopak. Poslanec Ibl prostě realisticky vidí, že s klubem (jakož i s politikou celé strany) se nic dělat nedá a volí vstřícný úprk vpřed... Jenže, ono to celé může být nakonec i docela jinak. Petr Ibl řekl, že kdyby ho v lednu frakce požádala, je ochoten ve funkci ještě nějaký ten týden vydržet. Všimli jste si, jak v celé té poznámce není nic jistého? Tak takhle přesně na tom je sociální demokracie na konci roku 2004. Nic jistého. Tak se obliba veřejnosti věru nezískává...