Zatím poslední vážné varování

Domnívám se, že se Václav Klaus našeho vstupu do EU spíše obává. Jistě má pro to důvody věcné i osobní, ale nemíní o nich mluvit otevřeně a naplno, nýbrž jen v náznacích. Choval se tak po loňském referendu, když odmítl sdělit veřejnosti, jak sám hlasoval. Stejně si počíná i ve svém zatím posledním varování, které uveřejnila MFD 22. dubna.

Začátek i konec textu je patetický (cituji): ".za několik dní přestane náš stát existovat jako samostatná a suverénní entita." A dále: ".naše země se - poprvé ve své složité a leckdy křivolaké historii - dobrovolně vzdává podstatných částí své suverenity." A ke konci: "Udělejme vše pro to, abychom se v EU neztratili, aby unikátní tisícileté dílo našich předků nebylo rozmělněno a poztráceno."

Je možné, že toto úpěnlivé memento sugestivně zapůsobí na mnohé, ale stačí se projít centry našich měst s Prahou v čele, aby bylo zřejmé, že to tisícileté dílo nese autorskou signaturu unikátně evropskou. Že těmi předky byli i Němci, Irové, Židé, Italové i Francouzi a Španělé. Stačí se trochu vzpamatovat, abychom si uvědomili, že český stát byl po většinu svých tisíciletých dějin součástí širšího celku. Ten ve své době představoval jakousi Evropu v menším vydání. Právě díky této přináležitosti je i naše dnešní situace příznivější než situace Slovanů východních a jižních.

Prý přestaneme existovat jako suverénní stát. Co udělala ztráta podstatné části suverenity s Dánskem, Belgií, Rakouskem? (Záměrně uvádím ty menší země.) Proč ji dobrovolně podstoupilo Portugalsko nebo Řecko?

Ve střední části svého textu usiluje Václav Klaus o cosi jako "vyváženost". Přiznává evropské integraci i pozitiva, hlavně v té minulé etapě. Budoucnost je naproti tomu spojena s nemalými riziky. Je zvláštní, že prezident i další euroskeptici (říkají si eurorealisté) nám stále dluží vysvětlení, proč ty druhé kandidátské země usilují o přijetí, ač stejná rizika hrozí i jim. Dokonce i Polsko, které zaplatí za svůj vstup patrně největšími sociálními otřesy, se na něj spíše těší.

Pokud máme my Češi zcela zvláštní důvody k obavám, je škoda, že je český prezident neformuloval konkrétněji. Naznačuje je velmi obecně: příliš rychlý sjednocovací proces prý nezohlední nestejnou ekonomickou vyspělost a národní zvláštnosti jednotlivých zemí a zbaví je jim odpovídajících pravidel, politik a institucí. - Nedovídáme se, kterých. Instituce prezidenta republiky v integrované Evropě jistě oslabí. O které další instituce a pravidla se máme obávat? O naše soudnictví? O trestní zákoník? Nebo o pravidla zadávání státních zakázek?

I ti, kdo neměli v lásce Klausova předchůdce na prezidentském stolci, nejspíš uznají, že Václav Havel uměl být v obdobně prekérních situacích otevřenější.

Naše srůstání s EU bude nepochybně zátěží, a to v mnoha směrech. O některých víme, jiné tušíme, některé teprve objevíme. Václav Klaus nikdy neskrýval své vůdcovské ambice. Vytvářel vize, analyzoval, diagnostikoval - i káral a pranýřoval. Když konečně stanul na kapitánském můstku, propadá malomyslnosti a - mlží. Někdo by mu měl dodat kuráž.