Zatčení Husajna
Zatčení Saddáma Husajna přišlo právě včas, aby mediálně odsunulo téma bruselského mezivládního summitu, od kterého jsme se nedočkali evropské ústavy. Zpráva o tom, co se stalo, má logicky přednost před zprávou o tom, co se nestalo. Okolnosti Husajnova zatčení vysvětlují, proč pátrání po něm trvalo osm měsíců. Hledal se svržený prezident, kterého svět pamatuje jako vlastníka přepychových paláců, a dopaden byl muž připomínající zpustlého bezdomovce, ukrývající se v tmavé díře přikryté sutí.
Význam Husajnova zadržení je hlavně symbolický. Pro jeho příznivce v Iráku představuje výsledek akce "Rudý úsvit" konec iluzí, že se vůdce jednou triumfálně vrátí na scénu, zatímco lidé, které terorizoval, se pro příště nemusí děsit přízraku. Obtížnější je předpovědět, do jaké míry bude Irák s Husajnem za mřížemi bezpečnější. Vedle naděje, že Saddámovo zatčení povede ke stabilizaci poměrů, je slyšet i názor, že útoky ze zálohy a sebevražedné atentáty budou pokračovat a sílit, protože jejich motivem není věrnost bývalému prezidentovi, ale nesouhlas s americkou přítomností v zemi.
Pro budoucnost Iráku je nepochybně důležitější, zda sedí v Bílém domě Bush, než to, zda Husajn sedí v nějaké sklepní díře anebo ve vězeňské cele. Aktuálně je pak problémem, jak s tímto vězněm naložit. Nejspíše o jeho trestu rozhodne irácký tribunál pro válečné zločiny. Americký senátor Joe Lieberman už včera přišel s myšlenkou, že se jedná o "ďábla, který musí být odsouzen k trestu smrti." Amnesty International naopak předem pochybuje o legitimitě zmíněného iráckého tribunálu a například Británie si pospíšila s doporučením Husajna nepopravit. Zřejmě se nezmýlí, kdo vsadí, že Iráčané upřednostní americkou zálibu v trestu hrdelním, který ostatně sám Husajn rád praktikoval.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
