Zamyšlení - 14.1.

Že na to šťovík a trávy a ani všechny další plodiny vhodné pro výrobu biopaliv nestačí, to je pravda. Ale nic to nemění na tom, že k závislosti Česka a celé Evropské unie na mimoevropských strategických surovinách a především na ruské naftě a plynu nemůže zůstat lhostejný nikdo, kdo denně sedá do auta, myje se v teplé vodě a topí jinak než dřevem či uhlím.

V ekonomice sice už dnes nelze mluvit o nezávislosti snad v žádném oboru, ale nevyhnutelná propojenost ekonomik je něco jiného než závislost na téměř monopolním dodavateli strategických surovin. Jestli je důležité kontrolovat v něčem vládu a orgány Evropské unie, pak je to v tom, co dělají pro snížení této závislosti. Je to v dnešním světě totéž, jako starat se o to, co dělá vláda pro obranu země nebo co společně dělají vlády Evropské unie pro obranu sjednocené Evropy. Energetický útok proti naší zemi nebo proti celé Evropské unii je pravděpodobnější než teroristický útok. A jeho účinek by asi byl dalekosáhlejší.

První ukázka takového energetického útoku zardousila před rokem jednu romantickou revoluci. Její vesele oranžová barva už je na Ukrajině jen vzpomínkou. Zastavení dodávek plynu Ukrajině zasáhlo i Evropskou unii. Teprve tento příklad energetického nátlaku přinutil Brusel, aby si uvědomil prioritu energetické bezpečnosti. Nejdříve jí chtěli předáci Unie dosáhnout jednáním s Putinem o uzavření energetické charty, tedy jakéhosi paktu, který měl zajistit spolehlivost Ruska jako dodavatele klíčových energetických surovin. Snaha byla marná. Naštěstí. Podpis paktu s Ruskem by byl jen prohloubil závislost Unie na ruské ropě a plynu. A na vůli Kremlu. Už dnes jsou politická gesta evropských vlád vůči Rusku zřetelně určována vědomím nepostradatelnosti ruské ropy a plynu.

Uprostřed druhé lekce ruské energetické diplomacie v uvozovkách - tedy uprostřed rusko-běloruské krize a dalšího zastavení dodávek i některým zemím Evropské unie - zveřejnila Evropská komise novou energetickou koncepci. Ta už rozpracovává rozumnější obranu proti energetické agresi a proti tomu, čemu já říkám diktát nafty. Podle mne ten termín vystihuje fakt, že nepostradatelnost ropy pro chod ekonomik moderního světa určuje politické chování jak zemí, které ropu produkují, tak těch, které na ní jsou závislé. Pokud lidstvo nevytvoří naftě konkurenci, budeme pach ropy cítit za všemi velkými konflikty, krizemi a napětími, které i nás, Čechy, časem budou stresovat bezprostředněji než jen z televizních obrazovek. Oslabení diktátu nafty je opravdu věc národní obrany. A také věc obrany Evropy před destabilizací. Pro sjednocenou Evropu je závislost na vnějších energetických zdrojích větším handicapem než nízká bojeschopnost jejích armád.

K tomuto tématu se váže ještě jedno: globální oteplování. Může ho zmírnit jen změna způsobu energetických technologií. I v tomto ohledu je důležité, do jaké míry se podaří oslabit dosavadní monopol nafty využitím biopaliv, vodíku, sluneční, větrné a také jaderné energie. Nová evropská energetická koncepce, kterou nyní vládám EU předkládá Evropské komise, určuje pro ten účel i kvantitativní cíle, kterých mají členské země dosáhnout do roku 2020 v používání alternativních energií a ve snižování energetické náročnosti v průmyslu, v bydlení, ale třeba i u spotřebičů. Jen u té jaderné energie se Evropská komise vyjadřuje opatrně a žádné konkrétní cíle nestanoví. Nemůže, protože členské země Unie jsou v přístupu k atomu hluboce rozdělené: Například Francie vděčí jaderným elektrárnám za 80 procent své elektřiny, Rakousko je jejich zapřísáhlým nepřítelem a Německo a Belgie dodnes mají v programu jaderné elektrárny postupně zastavit.

U nás v Česku se zatím ČEZ také spíš chystá modernizovat hnědouhelné elektrárny než stavět další blok v Temelíně.V tom citátu ze včerejších Hospodářských novin, kterým jsem dnes začal, říká ale výrobní ředitel ČEZu Jiří Borovec toto: Technicky a geopoliticky je u nás do budoucna jaderná energie nejspolehlivější. A titulek uvádějící ten jednostránkový rozhovor o české energetice říká ještě nesmlouvavěji: Bez jaderné energie se neobejdeme.