Zákruty české politiky

2. prosinec 2002

Dělat z lidí, tedy z veřejnosti nějaké mouly, nechce se mi rovnou říkat hlupáky, je takovou druhou přirozeností politiků. Když se podíváte jen do nejbližší minulosti najdete tam řadu příkladů a v současnosti jeden opravdu strmící. Začneme historií. Tak třeba ta kdysi slavná a voliči masivně podporovaná Čtyřkoalice, později Koalice a pak už jenom ko, či co. V dobách, kdy byla ustavena a stavěla se jako smysluplná liberálně pravicová alternativa, frigidní ODS odvislé od jejího jediného vladaře, byla schopna šířit kolem sebe optimistické úsměvy, slibné sliby voličům a najednou - bác.

Jeden z jejich podšéfů - Cyril Svoboda jménem - zcela brutálním (odvozeno od starořímského Bruta, nořícího dýku do Césarovi hrudi) způsobem napadl bratrského člena celé squadry Občanskou demokratickou alianci. Šlo údajně a v první linii o nevyřešené dluhy aliance - a tedy, v širším smyslu, i o morálku. Když se však člověk podívá na následný vývoj, je zřejmé, že od začátku mohlo jít o cosi jiného, než o morálku a čisté účty v politice.

Na celém manévru viděno dnešním pohledem vydělal toliko Svoboda sám, který se z druholigového lidovce stal prvoligovým členem vlády. Hned vedle něj si na pomyslné stupně vítězů mohla stoupnout ODS, ta vydělala na hromadném úprku voličů, zděšených rozkolísanými poměry v někdejší čtyřkoalici nejvíce. Voliči, když se podíváme na volební výsledky, utekli od všech tehdejších koaličních stran k jiným politickým subjektům. A morálka, to je to poslední co by se tím Svobodovým manévrem, vydávaným za obranu ctností v politice nějak vylepšilo. Občanská demokratická strana už nejspíš na nějaké předstírání dobrých mravů rezignovala úplně a dělá jí to jen dobře. Občané si zřejmě do češtiny překládají jeden z oblíbených výrazů politiků ODS, totiž slovo pragmatický, výrazem dobrý.

Jen touto překladatelskou šarádou lze totiž vysvětlit to, že podzimní předvolební akce ODS, totiž oznámení předsedy strany Václava Klause, že již nehodlá kandidovat na předsednickou funkci (aniž by se v té době tlačil na Hrad), přineslo takový úspěch u voličů.

A přitom to byla jen část celé té pragmatické akce, ta druhá přišla v době, kdy Václav Klaus prezidentskou kandidaturu zveřejnil a jeho strana okamžitě začala podporovat myšlenku přímé jednokolové volby hlavy státu, dlužno podotknout, že kdykoli předtím, se při zmínce o přímé volbě prezidenta představitelům ODS zpěnila krev. Pak již se nepěnila, ba naopak. Přímá volba byla vysvětlována jako pragmatická změna postojů, která by měla dovést předsedu Klause na hrad. Jinými slovy tím ODS svým voličům i zbytku světa sdělila, uděláme vždy to, co se nám v jednotlivém dějinném okamžiku bude jevit jako nejvýhodnější, bez ohledu na naše dřívější postoje a zásady. Krev se nyní může pěnit voličů, ale to je jedno, neboť do dalších voleb je hodně daleko a přihodit se za ty čtyři roky může hodně. Sociální demokracie udělala nejnověji podobný blafák.

Nejprve její někdejší předseda, jakož i někdejší předseda vlády Miloš Zeman, řekl, že by na prezidentskou funkci pomýšlel jen tehdy, nastala-li by jakási krizová situace a v prvním kole prezidentské volby by se jiní kandidáti ukázali být nevolitelnými. Tudíž krizová situace se musela vyrobit. Sociální demokracie tedy vymyslela všelidové referendum, z něhož by měl vyjít námět pro sociálně demokratické předsednictvo, koho na funkci nominovat. V průběhu, dlužno dodat, neúspěšného referenda se ukázalo, že jednak zdaleka největší podporu mizivého počtu účastníků referenda má sám Zeman, za druhé ale, což je důležitější, se pojednou začalo mluvit o tom, že výsledek referenda nebude jen orientační průzkum názorů občanstva, nýbrž, že bude pro Sociální demokracii závazný.

To by znamenalo buď, že Sociální demokracie, tedy její vedení, chce Zeman zničit, neb ten do prvního kola jít nechce, nebo skutečně navrhnout takového kandidáta, který by byl pro ostatní strany nepřijatelný - Jaroslav Bureš je ztělesněním takového kandidáta, neboť si ho pravděpodobně nikdo nedovede představit jako ztělesnění odkazu například takového T.G. Masaryka, že. Pak je cesta pro Miloše Zemana otevřená - ale, a o tom je tu řeč, proč se to muselo odehrát tak složitě a přitom do toho zatahovat veřejnost, které se do toho, ale vůbec nechtělo, stačilo navrhnout co já vím do prvního kola Miroslava Šloufa a pak mohl Miloš Zeman klidně do druhého kola blanicko-rytířsky přikvačit z Vysočiny...

O tom, že nás - tedy Ćeskou republiku, tedy lid, tedy ty - "mouly", zastupuje v roli předsedy valného shromáždění OSN úředník ministerstva zahraničí, který nemá oprávnění (je bez odpovídající bezpečnostní prověrky) takovou funkci zastávat, o tom tedy snad až zase někdy jindy...

autor: Martin Schulz
Spustit audio