Zakázat Ústav pro studium totalitních režimů?

Zajímavý je ovšem také návrh k Ústavnímu soudu na zrušení zákona, kterým v roce 2007 vznikl Ústav pro studium totalitních režimů. Pod návrh se podepsalo 57 zákonodárců z KSČM a ČSSD, kterým leží na srdci obava z toho, zda tento ústav nebude falšovat dějiny na politickou objednávku. Pravda, jejich formulace je poněkud jemnější - obávají se, že by Ústav mohl politicky ovlivňovat výklad dějin.

Hlavními úkoly nově vzniklého Ústavu, který se v parlamentních diskusích rodil hodně dlouho, má být zpracovávání a zpřístupňování materiálů z minulých režimů, což by (jak je činnost Ústavu koncipována) mělo nejen napomoci k pochopení komunistické (a nacistické) totality, ale také právě zabraňovat tendenčnímu výkladu historie. Tedy čemusi, co bylo běžnou součástí chodu režimu, který byl odejit po listopadu 89. Kromě toho má Ústav analyzovat příčiny a způsob likvidace demokratických aktivit v období komunistické totality a zpřístupňovat veřejnosti dokumenty z té doby. Náplní práce Ústavu bude též zkoumání období nacistické okupace - a všechny činnosti budou provázeny vzdělávací a publikační činností Ústavu.

Stěžovatelům, které bude před soudem zastupovat Zdeněk Jičínský (nyní ČSSD), vadí například, že zákon, jímž byl Ústav založen, označuje celé období komunistické vlády za totalitu. Podle opozičních zákonodárců ustavující zákon označuje za totalitu celé období od 25.února 1948 do 29.prosince 1989, přičemž prý (zákon) nebere v úvahu, že toto období mělo své různé peripetie a proměny a nebylo z hlediska způsobů výkonu státní zprávy kompaktní.

To je celkem průhledná rétorika. Padesátá léta nebyla totéž, co léta šedesátá a normalizační období sedmdesátých plus "perestrojka" let osmdesátých, mohly být podle stěžovatelů nejspíš "selanka", v níž se pro lid dělalo mnoho dobrého.

No - a právě tohle zpochybňování ještě vlastně nezahájené práce Ústavu pro studium totalitních režimů, jako by jinými slovy vyjadřovalo obavy některých levicových zákonodárců z výsledků analýz a zkoumání, jež teprve budou vyjeveny. Ono se totiž snadno může stát, že při systematickém zveřejňování dobových dokumentů bude naopak čím dál těžší i pro zkušené soudobé falšovatele dějin obhájit generalizující poukazy na "horší" a "lepší" období komunistické monovlády. A ne, že by se mělo stát, jak se v návrhu na zrušení zákona stěžovatelé z řad KSČM a ČSSD obávají, že by veřejnost brala výsledky zkoumání pracovníků Ústavu za údajně jediný možný a "oficiální" výklad dějin. Ústav pro studium totalitních režimů by naopak mohl přispět k vyčištění celé té pomotané terminologie, s je nyní všeobecně operováno. Motáme se všichni v začarovaném kruhu prázdných frází, neboť můžeme v jedné větě tvrdit (podle zákona), že současní komunisté jsou následníky strany postavené mimo zákon, a zároveň (podle reality), že jsou představiteli regulérní a v podstatě mocné parlamentní strany. Tak jak je to vlastně?

Navíc nyní, před únorovou volbou, to má veřejnost ještě o něco těží. A co veřejnost? Hlavně politici to mají čím dál těžší... Jaké postoje vůči KSČM zaujímají? ČSSD je s komunisty v opozici. Jenže tak jednoduché to zase není, hlasy KSČM stojí řadou zákonů, přednesených pravicí.

Oba prezidentští kandidáti tancují na velice tenkém ledě opatrných vyjádření na adresu představitelů KSČM, neboť budou potřebovat jejich hlasy. Prezident Václav Klaus v novoročním projevu zmínil dnešní úsilí některých lidí o vypořádání se s minulou totalitou za "včerejší bitvy, které bojovat není příliš obtížné a odvážné."

Představitelé ODS některým svým místním organizacím, kvůli spolupráci s komunisty, odebírají stranické licence, jiným svým místním organizacím tu spolupráci s přehledem tolerují. Čím to?

Už kdyby jenom kvůli těmto podivným protikladným postojům bude dobré, když se toho, díky činnosti Ústavu pro studium totalitních režimů o našich totalitách dozvíme co nejvíc. A tím pádem o sobě...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .