Žádná osobnost není černobílá. Ani Jaromír Nohavica, tvrdí historik Houda
Jaromír Nohavica je osobnost, která málokoho nechává chladným. Někteří jej obdivují, jiní by byli raději, kdyby mu vůbec nebyli vystaveni. Přemysl Houda, historik a pedagog, o něm píše ve své nové knize. Je tedy Nohavica kladná postava a zaslouží si uznání, nebo je to spíš padouch, kterému bychom neměli věnovat žádnou pozornost?
Přemysl Houda tvrdí, že Nohavica není černobílá postava. V průběhu 80. let si z něj spousta lidí udělala modlu. Jeho fanoušci sbírali lístky z koncertů, objížděli festivaly a brali ho jako jakéhosi „posla pravdy“.
Čtěte také
Po revoluci se ale pohled na Nohavicu změnil a investovaný čas a energie se lidem nevrátily.
„Když někam investujete, tak o to hůř se vám nese, když tu investici musíte zahodit. Takže třeba proto se ten pohled na Nohavicu různě radikalizuje,“ popisuje Houda.
Nejistota jako prostředek pochopení
Kniha není o zpěvákově identitě nebo o tom, kým Jaromír Nohavica je. Spíš se zamýšlí nad tím, jakým způsobem si o něm vyprávíme, v jakých perspektivách a kontextech ho můžeme vnímat.
Čtěte také
Podle Houdy stojí Nohavica na všech stranách a zároveň žádné. Nejedná se tedy o někoho, na koho by stačily škatulky „dobré“ a „špatné“. Houda by tak totiž nepopsal skoro žádného člověka.
Historik se v knize snažil zachovat určitou nejistotu, která má čtenářům pomoci lépe pochopit, jak komplexní osobnost zpěvák byl, a udělat si na něj vlastní názor. Podle něj obraz, který čtenářům předá, nikdy nemůže být kompletní.
Když při přípravě knihy komunikoval s Nohavicou s tím, že by chtěl do díla zahrnout i nějaký rozhovor s ním, zpěvák ho odmítl. To mu umožnilo napsat dílo nezaujatě a zahrnout do něj i různé interpretace jeho aktivit a postojů.
Smrt autora
Nohavica se moc nezapojuje do veřejného prostoru, nesnaží se zasahovat a vysvětlovat svoje postoje, skutky a názory široké veřejnosti. Trochu se o tom rozepsal ve svých denících, ale stále si uchovává své myšlenky především v hlavě a nehádá se se svými odpůrci. V jeho případě se podle Houdy jedná do nějaké míry i o morální vinu.
Čtěte také
„Morální vina je taková rovina, o které by se mělo mluvit v okruhu blízkých. Myslím s, že tak je to správně. Pokud jsem nějak morálně selhal, tak přece ten vhodný okruh lidí je okruh mých přátel a blízkých, se kterými mohu sdílet své opravdové a hluboké myšlenky a dojmy,“ říká Houda.
Spousta lidí má podle něj pocit, že písničkáři představují určitou morální autoritu. To je ale prý špatně a lidé by si měli uvědomit, že je potřeba oddělovat tvorbu a jejího autora. To, že něčí texty odráží nějaké hodnoty, totiž nemusí nutně znamenat, že se podle těch hodnot řídí v reálném světě a že bychom třeba, jen protože se nám ty písně líbí, měli sdílet i stejné hodnoty jako jejich autor. Podle Houdy tedy jde oddělit dílo od autora.
„Já mám rád Boba Dylana. A je mi úplně jedno, kdo a co je Bob Dylan. Možná je vrahem a já o tom ani nevím, možná je to velmi nehezká postava. A mně to může být úplně jedno, prostě se mi líbí nějaké jeho písničky a nepotřebuji od něj ujišťování,“ popisuje Přemysl Houda.
Jak vnímá to, že Nohavica převzal od Putina medaili a na začátku války ji nevrátil? Proč na tom, jaké gesto Nohavica teď udělá, vlastně nezáleží? Poslechněte si celou Osobnost Plus v audiozáznamu. Moderuje Michael Rozsypal.
Související
-
Nohavica jako oběť? Mluvit o návratu komunismu je nehorázné, říká hudební publicista
Před lety si Jarek Nohavica potřásl rukou s Vladimirem Putinem, teď se na něj obrací a spílá mu kvůli válce na Ukrajině. Puškinovu medaili ale vracet nechce.
-
Host: historik a politolog Přemysl Houda
Proč se rozhodl zkoumat historii československé folkové hudby 70. a 80. let? Jakou roli hrál tento proud a jeho interpreti v době normalizace? Moderuje Šárka Bednářová.
-
Používejte demokracii, nebo o ni přijdete, říkal Frank Zappa
„Nejsem náboženský fanatik, neberu drogy, nejsem republikán ani demokrat a jsem relativně normální,“ řekl o sobě americký kytarista, zpěvák a skladatel Frank Zappa.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.