Začne na Ukrajině vyšetřování?

Sám Juščenko je o útoku jedem na svou osobu přesvědčen již od osudového 6.září, kdy na zmíněné večeři byl. Jeho žena Katěrina včera ruskému vysílání BBC tvrdila, že po návratu manžela z recepce cítila z jeho dechu neznámé chemikálie a zcela vyloučila, že by potíže jejího muže mohly být přirozené povahy. Juščenko se údajně těší železnému zdraví a bez cizího zavinění by se mu podle manželky v tak odpovědné chvíli nic podobného nemohlo stát.

Viktor Juščenko sám je si jist, že kdyby ukrajinská generální prokuratura a policie pracovaly tak, jak je to běžné v opravdu civilizovaném světě, svět by už za pár týdnů mohl znát jména skutečných viníků. Předseda příslušného parlamentního výboru jinak právník z tábora Juščenkova oponenta Janukovyče, Volodimir Sivkovič, naopak prohlásil, že jeho orgán se sice případem začal znovu zabývat, ale že najít případného viníka je téměř nemožné.

V zemi, kde politické vraždy bohužel jsou součástí mocenského boje, připomeňme si z posledních let například smrt nacionalistického politika Čornovila a novináře Gongadzeho, je to prohlášení poučené a bohužel zcela oprávněné. Pan doktor Sivkovič jen zapomněl dodat, že nalezení viníka je těžko pravděpodobné i proto, že orgány, které by po něm měly pátrat, mají na úspěchu takové činnosti pramalý zájem. Nejfrekventovanější scénáře celé aféry samozřejmě za předpokladu, že se podezření potvrdí, jsou dva. Za a), o Juščenkovy těžké zdravotní potíže se postaraly kruhy kolem ukrajinských oligarchů a dosavadního premiéra a hlavního Juščenkova soupeře Viktora Janukovyče. A za b), ve všem mají prsty ruské tajné služby. Buďme zcela věcní a pragmatičtí a položme si otázku, co tím pachatel, ať už to byl kdokoli, sledoval.

Pokud chtěl Juščenko zabít, tak svou věc zpackal, protože vůdce opozice teď může svého zřejmě zaviněného neduhu báječně využít jako nejtěžšího předvolebního argumentu. Pokud chtěl onen viník jen způsob Juščenkovu indispozici a ne ho znetvořit, zpackal to také. A packalové mají za své viny platit, což se s pravděpodobností rovnající se jistotě v opakovaném druhém kole ukrajinských prezidentských voleb stane. Vládní tábor dnes přirozeně poukazuje na mimořádné vhodné načasování verdiktu vídeňských lékařů.

Ukrajinský ministr zdravotnictví Ostapenko tvrdí, že dioxiny jsou jedy kumulativní a v organismu se musí hromadit léta, až desítky let. Vídeňští lékaři jsou však jiného názoru. Podle nich mohou dioxiny na lidský organismus osudově zaútočit během pár hodin, tedy přesně tak, jak se stalo v Juščenkově případě. Již od časů starého Říma si právníci v podobných případech kladou otázku, qui bono, nebo-li, kdo z toho má prospěch. Odpověď je v tomto případě snadná, Viktor Juščenko. Jak pravily některé cynické analýzy, neuvěřitelná proměna jeho tváře ho mohla připravit o pár procent hlasů voliček, obdivující do té doby jeho mužný zjev. Teď je ale z Juščenka čistě lidský i politický martýr, o němž bychom jen těžko mohli předpokládat, že se dioxiny v zájmu dosažení tohoto efektu, otrávil sám. V tuto chvíli je dosti pravděpodobné, že se někdo přepočítal. Pokud to byl opravdu pokus o politický atentát, dosáhli tím jeho pachatelé přesného opaku toho, co chtěli.