Zachránit supy se nedaří

Ještě v první polovině 90. let minulého století se počítala populace supů bengálských na miliony. Pak přišel náhlý kolaps a srazil počty těchto mrchožroutů na pouhé desítky tisíc. Sup bengálský a spolu s ním i další opeření mrchožrouti čelí hrozbě vyhubení. Na vině je veterinární léčivo diclofenac používané u velkých hospodářských zvířat k potlačení zánětů. Když léčené zvíře uhyne, obsahuje jeho maso zbytky diclofenacu, který je pro supy jedovatý. Ptákům, kteří se nasytí na mršině, zničí lék ledviny.

Výroba diclofenacu byla v Indii a Pákistánu zakázána. Lek je však i nadále k dispozici a veterináři jej používají. Masové vymírání supů tak pokračuje. Pro indický subkontinent to má tragické následky. Supi sloužili jako zdravotní policie. Bez nich zůstávají mrtvá těla zvířat i lidí po celé týdny volně ležet v krajině a jsou zdrojem nebezpečných nákaz. Prudce rostou počty toulavých psů, kteří bez supí konkurence nacházejí více potravy. Představují velkou hrozbu šíření vztekliny.

Ochránci přírody vkládají poslední naděje do chovných kolonií supa bengálského. V zajetí dokážou ptáky před diclofenacem ochránit. Genetické testy provedené týmem Jeffa Johnsona z University of Michigan ale dokazují, že populace chovaná v zajetí je příliš malá a geneticky "jednobarevná". I kdyby se jednou povedlo tyto ptáky namnožit a vrátit do přírody, životaschopnost takové populace bude silně snížena. Johnson považuje za nezbytné, aby byli do chovných kolonií zařazeni další ptáci odchycení ve volné přírodě. Tím by se genetická rozmanitost zvýšila. Času není nazbyt, protože genetická pestrost posledních volně žijících supů rovněž rychle klesá.