Z velkoobchodníka Eduarda Fuska byl v exilu kopáč nebo školník

Z mnoha pořadů, které byly odvysílány o českém exilu – o tom po roce 1948 i 1968, by se mohlo zdát, že co český exulant, to skvělá kariéra, když ne mezinárodního, tak alespoň národního formátu.

Legitimace Eduarda Fuska|foto: Archiv Věry Fuskové

Pokud uvážíme, že podle odhadů odešlo mezi lety 1948 až 1989 z Československa téměř 250 tisíc lidí, je jasné, že Ferdinand Peroutka, Milan Kundera nebo Martina Navrátilová jsou sice skvělé, ale ojedinělé příklady.

Mnoho exulantů žilo obyčejné životy a nejeden se potýkal s problémy. A nejedno jméno bylo zapomenuto. Týká se to i Eduarda Fuska (1901–1996); muže, který za život dělal opravdu mnohé. Řadu let propojoval i dnes kriticky přijímanou pozici podnikatele a zároveň politika.

Fusek byl za první republiky příkladem úspěšného muže, který se vypracoval „z ničeho“. Majitel velkého obchodu s radiopřijímači a elektrotechnickým zbožím v centru Prahy na Václavském náměstí byl i uznávaným odborníkem: na svém kontě měl několik patentů v oblasti elektrických pojistek, zástrček, vypínačů a zásuvek.

Eduard Fusek byl majitelem velkého obchodu s radiopřijímači a elektrotechnickým zbožím|foto: Archiv Věry Fuskové

Proti jakékoliv spolupráci s komunisty

Z prodejce rozhlasových přijímačů se nakonec jeho firma stala i výrobcem. Už od roku 1918 byl členem živnostenské strany, v roce 1938 byl zvolen do pražského zastupitelstva. Na začátku války aktivně podporoval odboj, pomáhal s financováním útěků českých pilotů do zahraničí. Gestapo ho zatklo v roce 1941, napojení na odboj se ale nacistům nepodařilo prokázat.

Eduard Fusek (uprostřed) s kardinálem Josefem Beranem (vpravo)|foto: Archiv Věry Fuskové

Fusek mohl dál podnikat, styků s gestapem využil k získání důležitých informací pro domácí odboj. V roce 1945 byl už majitelem největšího obchodu s radiopřijímači v republice.

V politické činnosti pokračoval, po zákazu živnostenské strany byl v roce 1946 do Národního shromáždění zvolen za lidovce. Aktivně vystupoval proti jakékoliv spolupráci s komunisty a nepřekvapí, že po únoru 1948 odešel do exilu.

Byl to tvrdý střet s realitou: přes Německo, Švýcarsko, Irsko a Velkou Británii dorazil v roce 1951 do USA. Pracoval jako stavební dělník, školník – a až od roku 1958 si našel místo stavebně-technického ředitele katedrály Panny Marie ve Washingtonu, jedné z největších v USA. Do důchodu odešel v roce 1968, později ještě stihl řídit stavbu české kaple ve Washingtonu, vysvěcené v roce 1983.

Zleva Eduard Fusek, kardinál Josef Beran a Jacqueline Kennedyová v USA|foto: Archiv Věry Fuskové

V pokročilém věku stačil natočit pro dceru na magnetofonové pásky své vzpomínky, které u nás knižně vyšly v roce 2009. Jejich editorem byl historik Michal Pehr, který právě s Fuskovou dcerou, herečkou Verou Fusek-Petersovou, na vydání knížky spolupracoval. Právě on bude o Eduardu Fuskovi hovořit v pořadu Portréty.