Z nového světa Antonína Dvořáka

Jeho dílo, zahrnující téměř všechny hudební formy, je právem součástí světového kulturního dědictví. Proslulost si Antonín Dvořák získal už během života. Důkazem je jeho tehdejší působení ve Spojených státech, kde v roce 1893 měla premiéru devátá symfonie Z Nového světa.

„Dojem publika, ale i ohlasy kritiky byl takový, že se jedná o americké národní dílo,“ říká profesorka Jarmila Gabrielová z Ústavu hudební vědy Filosofické fakulty Univerzity Karlovy. A připomíná, že právě snaha o založení americké národní skladatelské školy byla i za pozváním Antonína Dvořáka. Tehdejší kritiky v amerických listech píší o deváté symfonii jako o jednom z nejlepších děl, které byly složeny od smrti Ludwiga van Beethovena, nebo o „heroických“ proporcích symfonie.

„Úkol pozvednout americký hudební život bral vážně i Antonín Dvořák,“ doplňuje Jarmila Gabrielová. Nechtěl přitom, aby v něm šlo jen o návaznost na obvyklé západoevropské hudební modely, ale sám se zajímal i o hudbu černošských obyvatel a původních obyvatel Ameriky.

Dvořákovu skladbu Z Nového světa i hudebníci považují za jedno z nejlepších děl symfonické tvorby všech dob. „Jako symfonický skladatel, jako operní skladatel je Dvořák neopominutelná veličina,“ tvrdí klavírista a intendant Symfonického orchestru Českého rozhlasu Jan Simon. Při srovnání s jiným významným českým hudebním skladatelem, Bedřichem Smetanou, je podle něj Dvořákův hudební jazyk přeci jen univerzálnější. Právě i kvůli jeho působení v zahraničí.

Přestože Antonín Dvořák považoval svůj pobyt v Americe za úspěšný a důležitý i pro vlastní umělecký vývoj, stále se mu stýskalo po domově. Vyplývá to i ze vzpomínek jeho syna Antonína, které se dochovaly v rozhlasovém archivu: „V New Yorku téměř denně rád navštěvoval přístav, kde se díval na připlutí velkých parníků, a nahrazoval si tak svou lásku k lokomotivám. Svůj pobyt v Americe považoval vždy za rozhodující epizodu ve svém tvůrčím vývoji. Velmi často vzpomínal na domov a udržoval s vlastí čilý písemný styk. A přesto, že měl v Americe veliké úspěchy umělecké i hmotné, neustále toužil po návratu do Čech.“

Antonín Dvořák (1841 - 1904), Hudební skladatel, návrh hrobky a busta jsou dílem Ladislava Šalouna|foto: Khalil Baalbaki

Skladatelův návrat do Čech uspíšila krize v roce 1893. O práci tehdy přišlo zhruba 20 procent Američanů. A ovlivnila pochopitelně i fungování Národní konzervatoře, kde Antonín Dvořák působil.

Americké nadšení z Dvořákovy tvorby se ale rozhodně nepřelilo do Čech. Připomeňme protidvořákovské tažení Zdeňka Nejedlého, a to hlavně v 50. letech 20. století, kdy měl jako ministr školství téměř neomezenou moc. Není přitom jasné, kde se vzala Nejedlého nevraživost vůči Dvořákovi. Spekuluje se o odvetě za neopětovanou náklonnost ke skladatelově dceři. Další možností je, že skladatelova výrazná osobnost se Zdeňku Nejedlému hodila v jeho boji za Bedřicha Smetanu. Dnes už ale postavení Antonína Dvořáka mezi nejvýznamnějšími českými hudebními skladateli těžko zpochybňovat.