Wolfowitz

Wolfowitze totiž podporuje Amerika, která má v bance hlavní slovo díky svému šestnáctiprocentnímu podílu. A taková podpora má větší váhu než pobouření stovek zaměstnanců či reptání Evropy, že kvůli způsobu, jakým se prezident angažoval ve věci platu své milenky, upadá důvěryhodnost instituce a hapruje její chod. Ve vzrušené diskusi pochopitelně všichni tvrdí, že jim jde o princip. Kritici prezidenta mají za to, že odhalili nepřípustný střet zájmů, prezident banky naopak tvrdí, že střetu zájmu čestně čelil a opíral se i o instrukce etické komise. Oběma stranám jde o dobré jméno, o prestiž.

Jenomže pokud se Wolfowitze podaří vyštípat kvůli přítelkyni, vyřeší se tím i řada stížností, které na něj směřovaly v souvislosti s politikou banky. Pokud by naopak principiálně uspěl Paul Wolfowitz, s židlí by si udržel i plat. Tímpádem by mu nehrozilo, že zůstane své přítelkyni na krku. Sice se o kariéru a plat Shahy Rizaové postaral tak rytířsky, že by z jejích peněz určitě oba skromně vyžili, ale už z principu by byl jistě rád nezávislý. A počítat s tím, že mu nějakou dobrou práci sežene milenka? Té také hrozí konflikt zájmů.