Witold Szabłowski: Rusko pohledem z kuchyně. Jak budovat impérium nožem, naběračkou a vidličkou
Proč s posledním ruským carem zastřelili i jeho kuchaře? Měl Lenin služebnictvo? Jak přežít hladomor na Ukrajině? Kdo se staral o Stalinův jídelníček v jeho tajné dače nedaleko Moskvy? Jak dopadl kuchařův zápas s Berijou o život milované ženy? Jak přežívali hlad v Leningradu obyčejní lidé a jak věrchuška? K čemu slouží Afgháncům step plná tulipánů? Kde bral kuchař v armádě na Sibiři vitaminy? Podařilo se Sovětům zničit krymské Tatary a jejich národní kuchyni?
Witold Szabłowski se ve své zatím poslední knize Rusko pohledem z kuchyně. Jak budovat impérium nožem, naběračkou a vidličkou vypravil po stopách kuchařů, před jejichž očima a nad jejichž pokrmy se utvářely dějiny Ruska a Sovětského svazu.
Text vznikal dlouho. „Dnes by napsání takové knihy nebylo možné: nepustili by mě ani do Ruska, ani do Běloruska,“ uznává Szabłowski.
„A i kdyby pustili, tak jen proto, aby mě mohli uvěznit za to, co se na následujících řádcích dočtete – už během práce nad nimi jsem musel hodně věcí vysvětlovat policii, a vyslýchala mě dokonce ruská státní bezpečnost…“
„Knihu se mi podařilo dokončit jen díky tomu, že v zemi Vladimira Putina nikoho nenapadlo, že se dá prostřednictvím kuchyně velice spolehlivě odhalit mechanismus moci,“ upozorňuje spisovatel.
V příbězích pamětníků a očitých svědků vypráví Witold Szabłowski osudy lidí, kteří vařili vůdcům země od Mikuláše II. přes Lenina, Stalina, Brežněva, Jelcina až po Putina, kuchařek, které vařily sovětským vojákům v Afghánistánu nebo prvním likvidátorům v černobylské elektrárně.
Čtěte také
Ve svých neuvěřitelně poutavých, neznámými podrobnostmi oplývajících reportážích se setkává nejen s kuchařkami a kuchaři, ale také například s posledními pamětnicemi hladomoru na Ukrajině nebo s jednou z posledních přeživších blokády Leningradu.
Vypráví o hostině na Jaltské konferenci, o těžkých osudech stále vysídlovaného národa krymských Tatarů a jejich národní kuchyně, přináší také zajímavé podrobnosti z poslední večeře významných činitelů, na níž byl v Bělověžském pralese zpečetěn osud Sovětského svazu.
Nahlédnutím do osobních životů svých hrdinů nahlížejí autorovy reportáže zároveň pod pokličku ruského režimu a svědčí o tom, jak i zdánlivě nevinné kuchařské umění bývá zneužíváno k politickým cílům a jak ruské impérium zdatně krmí po celé věky své obyvatele propagandou.
Naskýtá se nám tu unikátní, nevšední pohled na osud země od posledních záchvěvů carismu až po současnost.
Od Turecka po diktátory
Witold Szabłowski (1980), novinář, spisovatel, režisér a politolog, patří k předním představitelům polské školy literární reportáže.
Jeho knihy si už našly cestu k českým čtenářům, ať to byly jeho reportáže z Turecka – Vrah z města meruněk (2016), v nichž zachytil tureckou rozpolcenost mezi Východem a Západem, nebo kniha Tančící medvědi (2021), v níž mu osudy cvičených medvědů slouží jako metafora vývoje zemí bývalého sovětského bloku po pádu tamních komunistických režimů.
Etnickým čistkám na Volyni věnoval reportážní knihu Spravedliví zrádci. Sousedé z Volyně (2018) a v roce 2021 vyšla v Čechách kniha Jak nakrmit diktátora, příběhy osobních kuchařů světových diktátorů, za nimiž autor jezdil čtyři roky po světě, aby je vyzpovídal.
Kniha byla také odvysílána v rozhlasové adaptaci jako Radiokniha na Českém rozhlase Plus a v této podobě vyšla rovněž v Radioservisu na CD.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
