Vzestup ČSSD

Jednak se preference ČSSD přehouply přes dvacet procent opět poprvé od poloviny roku 2003. Pokud by nárůst preferencí i nadále pokračoval, nemusely by mít volby do poslanecké sněmovny v příštím roce dopředu jasného vítěze. Samozřejmě bude hodně záležet na tom, jak dlouho bude léčba Paroubkem zabírat. Zatím jde všechno pro sociální demokracii až příliš hladce. Nový premiér si pečlivě buduje pověst politika, který je ochoten se vyjadřovat prakticky ke všem problémům. V drtivé většině pak nejednoznačným způsobem, který mu nechává manévrovací prostor do několika stran.

Příkladem může být spor kolem nejvyšší státní zástupkyně Benešové. Paroubek se jí ve sporu s ministrem spravedlnosti sice zastal a tvrdil, že ji neodvolá. Zároveň dodal, že už může být unavená a že je vhodné hledat jejího nástupce. Dalším příkladem může být Paroubkovo mlčení v případě Zemanových výroků mířených na adresu Stanislava Grosse a některých dalších sociálních demokratů.

Paroubek pouze mlčel, což pochopitelně vyvolávalo dojem, že s tím souhlasí. Později už bez Zemana novinářům odpovídal, že to jsou výroky Zemana a že to není jeho styl. Tedy jakoby se naopak od Zemanových výroků distancoval. Když už Paroubek někdy šlápne vedle, jako třeba v případě pochyb o nezbytnosti důchodové reformy, tvrdí, že jeho slova byla špatně vyložena nebo dokonce zkreslena. Zatím mu podobné přehmaty procházejí. Zkrátka síla a osobnost nového premiéra se projeví až v okamžiku, kdy bude muset čelit nějaké krizové situaci.

K ní zatím nedošlo. Zajímavé rovněž bude to, jak dlouho se Paroubkovi podaří udržet klid ve straně. Tím, že si s Milošem Zemanem vyměňovali o víkendu komplimenty a že u toho asistoval dav novinářů, se Paroubkovi podařilo ve veřejnosti vyvolat dojem definitivního smíru. Problém je v tom, že přátelské obětí se Zemanem nebude zadarmo. Důchodce z Vysočiny bude premiérovi určitě připomínat slib o zahájení deratizace strany, mám-li použít Zemanův slovník.

Pokud k ní dojde, patrně to ocení levé křídlo ČSSD. Zároveň však bude hrozit rozpad strany. Pokud Paroubek nic dělat nebude, může se Zeman vrátit na válečnou stezku. V obou případech by sociální demokraté veřejnosti opět vyslali signál, že jde o rozhádanou stranu, která si nezaslouží přízeň voličů. Takže Paroubek bude muset do voleb bruslit na velmi tenkém ledu. Tím spíš, že se objevují názory, že by Stanislav Gross mohl vést některou z krajských volebních kandidátek sociální demokracie. Což na Zemana může působit jako červený hadr na býka.

Právě stav uvnitř strany může být to, co sociální demokracii před volbami může ohrožovat nejvíce. Naopak nejsilnějším trumfem může být šance sociální demokracie prostřednictvím vlády ovlivňovat peněženky voličů. Podle návrhu státního rozpočtu na příští rok a podle nejrůznějších novel zákonů, které by se měly týkat například sociálních dávek a nemocenské, se chystá kabinet před volbami masivně utrácet. A protože na tyto sliby může slyšet značná část voličů, mohou se volební preference sociálních demokratů vyšplhat až k pětadvaceti procentům.

Nelze se proto divit, že v řadách občanských demokratů pomalu stoupá nervozita a že čestný předseda strany Václav Klaus vyzývá občanské demokraty, aby zintensivnili svoji opoziční činnost. Zatím se skutečně zdá, že jim Paroubkův nástup vyrazil dech a že na zmrtvýchvstání sociálních demokratů nebyli připraveni. Vše tedy patrně směřuje k tradičnímu patu, kterým jsou výsledky voleb do poslanecké sněmovny pověstné.