Vzestup a pád Jaysona Blaira
Před několika dny vedení prestižního amerického deníku The New York Times přiznalo, že pro něj 4 roky pracoval reportér, jehož články pravidelně obsahovaly chybné, z jiných zdrojů opsané a někdy dokonce zcela vymyšlené informace.
Jayson Blair měl před sebou slibnou kariéru. V pouhých 27 letech coby reportér proslulého amerického listu The New York Times zpravodajsky "pokrýval" takové kauzy, jako byly loňské útoky tajemného "snipera" v okolí Washingtonu, nebo příběh Jessicy Lynchové, příslušnice americké armády, která byla během irácké války několik dní nezvěstná. Jeho články o průběhu vyšetřování dvou washingtonských odstřelovačů, o reakcích rodiny a přátel Jessicy Lynchové na její zajetí a následné osvobození i reportáže z amerických nemocnic, kde se léčili vojáci zranění v Iráku, se pravidelně objevovaly v The New York Times na titulní stránce. Mělo to však jednu vadu na kráse: Jayson Blair na většině míst, o nichž psal, nikdy nebyl a své rádoby autentické reportáže tvořil pohodlně usazen ve svém bytě v newyorském Brooklynu. Řada lidí, které ve svých článcích cituje, navíc tvrdí, že s Blairem nikdy nemluvila.
Veřejnost se o celé záležitosti dozvěděla minulou neděli. The New York Times tehdy na své první stránce zveřejnil nezvykle obsáhlou "poznámku editora", v níž oznámil, že Jayson Blair k 1. květnu rezignoval na místo reportéra. Vedení listu totiž objevilo závažné nesrovnalosti v jeho článku z 26. dubna o rodině texaského vojáka, který byl v té době nezvěstný v Iráku. Bylo zahájeno vyšetřování a známky plagiátorství a falzifikace byly následně zjištěny v dalších téměř 40 Blairových článcích z posledních 7 měsíců. Vyšlo najevo, že novinář se pravidelně dopouštěl faktických chyb a opisoval z agentur a jiných deníků, aniž by je citoval. Například při psaní reportáže ze Západní Virginie tento stát ve skutečnosti nikdy nenavštívil a osoby, s nimiž údajně mluvil, v lepší případě zpovídal po telefonu, v tom horším je nikdy nekontaktoval. Noviny se prostřednictvím nedělní "poznámky editora" omluvily svým čtenářům, osobám, které figurovaly v Blairových reportážích i všem novinářům, jejichž důvěryhodnost byla tímto případem oslabena.
Celá kauza nepochybně poškodila dobrou pověst deníku. The New York Times případ označil jako nejnižší úroveň, které kdy kdo dosáhl během 152-tileté historie listu. Vinu přitom nenese pouze Jayson Blair - špatné světlo dopadá především na jeho nadřízené. Podle dostupných informací byl totiž 27-letý mladík přijat původně coby stážista - a následně povyšován - především díky tomu, že byl černé pleti. Vedení listu a zejména potom jeho šéfredaktor Howell Raines byli zastánci podpory menšin. Svou roli také sehrála špatná komunikace uvnitř vedení deníku. Podle všeho Blairovi nadřízení dlouho ignorovali informace o opakujících se chybách v jeho článcích. Již v dubnu minulého roku například Jonathan Landman, editor pro New York, poslal svým nadřízeným varovný email následujícího znění: "Musíme zastavit Jaysona, aby už nepsal pro Timesy. A to teď hned." Mladý ctižádostivý novinář však nejen, že v psaní pro The New York Times dál pokračoval. Byly mu navíc zadávány významnější úkoly.
1.května hvězda mladého reportéra pohasla. Newyorský deník se k celé kauze postavil čelem a otiskl k ní na svých stránkách sérii článků a materiálů. O strmém vzestupu a ještě strmějším pádu Jaysona Blaira se však v souvislosti s The New York Times budou učit ještě generace studentů žurnalistiky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.