Vždycky jsem se modlil k Panně Marii… Vzpomínky Krále Šumavy Josefa Hasila – 2. část
Dne 9. května 1949 utekli z nucených prací v dolech v Dolním Jiřetíně u Mostu dva vězni: Antonín Vítek a Josef Hasil. Krátce předtím dostal strážmistr SNB Hasil devět let za „úklady proti republice“: byl zatčen na základě udání, když s kamarádem Vyletou převedl přes hranice několik uprchlíků z komunistického Československa na Západ.
Hasil s Vítkem mířili na Šumavu, pomohli jim neznámí dobří lidé a také Hasilovi příbuzní. Úspěšně se dostali do západního Německa, skončili v uprchlickém táboře v Murnau.
Čtěte také
Osudům Josefa Hasila (1924–2019) věnujeme už druhé Příběhy 20. století. Pořad se opírá o zřejmě poslední rozhovor, který pan Hasil poskytl nedlouho před smrtí spolupracovnici Paměti národa: Marie Štěpánová s ním natáčela v Chicagu. A v Příbězích připomínáme také výjimečný dokument režisérky Kristiny Vlachové Zpráva o králi Šumavy (ČT, 2001).
Agent malé postavy
Většina příběhů třetího odboje končí tam, kde se ten Hasilův teprve rozvíjí. Nezůstal v západním Německu jako prostý exulant, ale vstoupil do služeb americké Counter Intelligence Corps (CIC) a stal se výkonným agentem. Neměl na starost „pouze“ převádění lidí: budoval také v komunistickém Československu špionážní síť a měl i řadu jiných úkolů.
Čtěte také
Podle Karla Pacnera patřil Josef Hasil k tzv. Kašparově zpravodajské skupině (plukovník Jaroslav Kašpar), v ČSR byl ve styku s lidoveckou odbojovou skupinou III. O. B. (Třetí osvobozovací boj), která měla „buňky“ od Blatné přes celou Jižní Šumavu až po Pardubice. Hasil donesl do Písku vysílačky, jeho spolupracovníci měli posílat zprávy na Západ a také například vybrat místa pro seskok parašutistů v případě válečného konfliktu mezi demokratickým Západem a sovětským blokem.
Josef Hasil nebyl jistě jediný schopný agent, ale byl obratný, jako bývalý pohraničník znal hranice a zvyklosti jejich ostrahy. Byl malý vzrůstem, ale ve výborné fyzické kondici a v dobrém slova smyslu drzý.
Podle různých svědectví používal převleky (v jednom případě se prý přestrojil za ženu) a také nechával komunistickým hraničářům písemné vzkazy: zase jsem prošel. Kolik lidí převedl, to není docela jasné, v interview říká, že už si nevzpomíná, že snad „patnáct, možná dvacet“, bývají však uváděny i o dost vyšší počty.
Všichni Hasilovi blízcí
Státní bezpečnost se pokoušela Josefa Hasila dopadnout přes jeho blízké – a když se jí to nedařilo, alespoň je různými způsoby týrala a mstila se na nich. Ve vězení skončila na půl roku Hasilova matka Rosálie. Bratr Bohumil (1920–1950) utekl, když ho od soudu vedli do vězení a poté i on chodil přes hranice. Bratr Antonín Hasil dostal 22 let (vězněn deset roků), jeho ženu odsoudili ke stejnému trestu (vězněna šest let).
Sestra Aloisie prožila v kriminálech 13 let, její manžel čtyři roky. Sestry Anežka a Žofie byly vězněny sedm let. Bratři Julius a Jaroslav uprchli na Západ. V kriminálech skončily i téměř celé rodiny Hasilových spolupracovníků, například rodina Starých (její členové dohromady odseděli, respektive odpracovali za mřížemi přes 50 let).
Čtěte také
Dne 7. prosince 1949 převáděl Josef Hasil se svými spolupracovníky rodinu Hrašových z Husince a dva politické vězně na útěku. V lesích nedaleko Soumarského mostu narazili na hlídku dvou pohraničníků a strhla se přestřelka, při níž zemřel mladší strážmistr SNB Rudolf Kočí a další mladší strážmistr František Háva byl těžce zraněn.
Od té chvíle byl hon na Josefa Hasila ještě intenzivnější a někdy v té době se také začala rodit legenda o „Králi Šumavy“ (Státní bezpečnost tak označovala – na základě lidových přezdívek – tři agenty, Josef Hasil byl jedním z nich).
Hasil byl věřící – praktikující katolík. Ve většině rozhovorů vzpomíná, že se modlil k Panně Marii, aby ho „ochraňovala, pokud koná správně“. Vždycky vyvázl živý, ale jeho blízcí takové štěstí neměli. V létě 1950 přecházel hranice do ČSR spolu s bratrem Bohumilem, který chtěl odvést do bezpečí svého syna.
Ve skupině agentů byl nasazen komunistický špeh, pohraniční stráž na Hasily čekala, strhla se přestřelka, při níž byl Bohumil těžce zraněn. Zemřel v rukou příslušníků SNB. Dodnes není jisté, kde je Bohumil Hasil pohřben: tradovalo se, že u zdi hřbitova v Českých Žlebech, kam prý lidé nosili už v 50. letech květiny a zapalovali svíčky.
Marie a Josef
K případu Josefa Hasila se pojí i další velmi těžké osudy. Hasil si měl v roce 1948 brát svou dívku Marii Vávrovou, která s ním čekala syna: přišel na svět v roce 1949 a dostal jméno Josef Vávra. To už byl Hasil v kriminále a vzápětí na útěku. Později, už jako agent CIC, chtěl Marii převést na Západ, ale prý se bála: „Smluvili jsme se na místě i čase, ale nedorazila,“ říká Josef Hasil na nahrávce pro Paměť národa.
Čtěte také
Marii Vávrovou a celou její rodinu komunistická policie sledovala, třikrát ji uvěznili, v kriminálech prožila celkem dva a půl roku. O malého Josefa se zatím starali děd a babička Vávrovi. Dne 22. prosince 1950 zatkla StB i prarodiče. Dvouletý Josef zůstal doma sám se svou čtrnáctiletou tetou Anežkou. Pak se ho na čas ujali bezdětní příbuzní z Volar.
Děd František Vávra v kriminále po dvou a půl letech onemocněl tuberkulózou, předčasně ho propustili a krátce po příchodu domů zemřel. Na konci roku 1953 se po třech letech vrátila z vězení babička Anna Vávrová, nastěhovala se do statku v obci Škarez u Šumavských Hoštic a vzala si malého Josefa k sobě.
Na matku si Josef Vávra téměř nepamatuje: nejdřív byla ve vězení, potom pracovala ve Strakonicích a domů se vracela jen na neděli, později se vdala a syna nechala u babičky. Marie Vávrová si vzala za manžela Karla B., který byl od roku 1951 podle archivních dokumentů tajným spolupracovníkem – a donášel právě na Vávrovy.
Čtěte také
„Král Šumavy“ Josef Hasil chodil „přes čáru“ až do roku 1953. Šlo to hůř a hůř, komunisté zavírali hranice čím dál neprodyšněji, bylo zjevné, že k tolik očekávanému konfliktu mezi Západem a Východem nebo k převratu v Československu zpět k demokracii nedojde.
V roce 1953 se Josef Hasil vystěhoval do Spojených států amerických. Oženil se tam s Eliškou Pokornou a desítky let pracoval jako běžný zaměstnanec automobilové továrny v Chicagu. Se synem Josefem, který prožil v mnoha ohledech bolestný život, se setkal až po desítkách let – teprve když se komunismus zhroutil.
Po listopadu 1989 jezdil Josef Hasil do Čech, dokud mu to zdraví dovolovalo, poskytl mnoho rozhovorů, roku 2001 mu prezident Václav Havel udělil Medaili za hrdinství.
Více se dozvíte z Příběhů 20. století. (repríza)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
