Vzájemný test Topolánka s Paroubkem

Přesto páteční setkání lídrů dvou nejsilnějších stran vyslalo několik signálů, které stojí za pozornost. Tím nejsilnějším je shoda na základních programových cílech budoucí vlády. Ta by se měla zaměřit na boj s nezaměstnaností, na snižování daní a také dluhů veřejných financí. Dále na boj proti korupci či na reformu důchodového systému či zdravotnictví. Samozřejmě by se nový kabinet neměl vyhýbat ani plnění závazků vůči Evropské unii. Zmiňované vládní priority by mohla plnit jak nově se tvořící vláda ODS, KDU-ČSL a zelených, tak i velká koalice a samozřejmě rovněž i menšinová koaliční vláda, ve které by občanské demokraty nahradili demokraté sociální. Jinými slovy řečeno, Topolánek s Paroubkem definitivně nezabouchly dveře vzniku tzv. velké koalice, byť tvrdí, že není na pořadu dne.

Dalším zajímavým signálem jsou Topolánkova slova o tom, že si tato země nezaslouží předčasné volby. I když o nich někteří politici hovoří jako o nejlepším řešení patové situace, patrně na ně nedojde. Jednak nikdo z politiků nemá zaručeno, že výsledek nových voleb by byl pro ně výhodnější, než současný zisk křesel. Jednak za zhruba dva roky se bude volit nová hlava státu. Václav Klaus má přitom při současném rozložení sil velkou šanci na získání prezidentského křesla pro další funkční období, proto svým vlivem může přispět ke zdárnému jednání o sestavení takové vlády, která získá ve sněmovně důvěru.

Dalším signálem, který po schůzce šéfů dvou nejsilnějších stran stojí za pozornost, je Paroubkovo tvrzení, že pro ČSSD je i nadále východiskem úřednická vláda odborníků. Lze si obtížně představit, že by ostatní politické strany na takovouto variantu kývly. Slova šéfa sociální demokracie tak lze vykládat také tak, že jeho strana nechce pouze bořit. Že sice nehodlá podpořit koalici občanských demokratů, lidovců a zelených, zároveň však nabízí řešení. To mu může v očích veřejnosti přinést kladné body.

Z Paroubkových slov je zároveň zřejmé, že by se mohl snažit dotlačit jednání do situace, ve které by se nově tvořící Topolánkův kabinet mohl ocitnout ve slepé uličce, ze které by mohl uniknout pouze buďto přesvědčením jednoho z poslanců sociální demokracie nebo komunistů, aby se hlasování o důvěře vládě nezúčastnil, nebo dohodou s ČSSD jako s celkem. V druhém případě by mohl být ve výhodnější pozici Paroubek. Ten si svými výroky připravuje půdu pro případný druhý pokus. A vzhledem k už zmiňované blížící se prezidentské volbě, nemůže hlava státu názor šéfa druhé nejsilnější strany v zemi opomíjet. Pokud budeme vycházet z předpokladu, že pro sociální demokracii by nebyl problém dohodnout se na nějaké formě podpory kabinetu s komunisty, pak by mohl před lidovce a zelené předestřít při druhém pokusu následující volbu. Buďto ČSSD utvoří velkou koalici s ODS a lidovci se zelenými skončí v opozici, která nebude mít prostor nic ovlivnit. Nebo Paroubek nabídne dvěma menším stranám sestavení menšinové vlády, pro kterou zajistí, aby v době hlasování o důvěře nebyl přítomen dostatečný počet komunistů. Zároveň by takovýto kabinet tvrdě popíral, že by mu šli komunisté na ruku a naopak by veřejnost přesvědčoval o tom, že je to pořád lepší řešení než tzv. velká koalice nebo předčasné volby.

Z toho všeho vyplývá, že pokud se občanským demokratům nepodaří výrazně narušit jednotu sociální demokracie anebo zajistit si neúčast jednoho komunisty na hlasování o důvěře vládě, musí se za každou cenu dohodnout s Paroubkem. Takže si lze představit celou řadu variant budoucí vlády, i když před volbami a i zhruba týden po nich se mohou některé z nich zdát běžnému člověku naprosto nelogické.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Radio na přání .