Výzkum mozku vážek může vylepšit protiraketovou obranu

vážka
vážka

Vážky jsou jedni z nejlepších lovců na světě. Navzdory jednoduché nervové soustavě dokáží přesně vypočítat trajektorii své kořisti a okamžitě reagovat na změny letu. Američtí vojenští vývojáři se proto snaží jejich mozek napodobit a vyrobit jednoduché, ale výkonné počítače pro navádění protiraketových střel.

Mozek vážky je jednoduchý. Informace prochází jen třemi shluky neuronů. Přesto dokáže na pohyb kořisti zareagovat za pouhých 50 milisekund. Pro srovnání: lidské oko mrkne šestkrát pomaleji. Vážky tak musí s velmi jednoduchou soustavou neurálních obvodů stihnout zpracovat spoustu výpočtů za velice krátkou dobu.

Při lovu dosahují vážky až 95% úspěšnosti. Jejich mozek je ideálně uzpůsobený pro lov malé a obratné kořisti, jako jsou mouchy nebo komáři. Svou kořist ale nepronásledují bezhlavě. Vypočítají, kde bude kořist ve chvíli, kdy k ní vážka doletí přímým letem.

Vědci z výzkumného centra Sandia National Laboratories podrobně zkoumali techniku lovu vážek a jejich pohyby nasimulovali v digitálním prostředí. Úsporný systém lovu vážek by měl pomoci sestrojit malé a nenáročné počítače, které zvládnou efektivně zpracovávat velké množství dat.

Protiraketové systémy fungují obráceně

Protiraketová obrana sice pracuje s podstatně větší „kořistí“, ale princip lovu a problematika zachycení cíle jsou velmi podobné. „Je potřeba sledovat relativně malý a nesmírně rychlý objekt – tedy balistickou raketu nebo její hlavici – a na tenhle objekt cíleně navést protiraketovou střelu. Raketa nebo její hlavice nemusí letět jen po jednoduché balistické dráze, může prudce manévrovat, což celou věc komplikuje. Právě tady by se inspirace mozkem vážky mohla projevit jako velice významná pomoc,“ říká vojenský analytik Lukáš Visingr.

Dnešní protiraketové systémy fungují přesně opačně. Aby byly úspěšné, potřebují obrovské množství výpočetní kapacity, což značně navyšuje náklady na provoz. A jak dodává Lukáš Visingr, v dnešní době ani není v provozu systém, který by zvládl zabránit masivnímu globálnímu raketovému útoku, byť na takové technologii USA a Rusko pracují už desítky let.

„Převážně jde o systémy pro ničení raket krátkého doletu. Ale systém, který by byl schopný odrazit masový úder stovek nebo tisíců raket nebo hlavic – tedy to, o čem se mluvilo za studené války – takový systém nikdy nikdo neměl a ani dnes se nikdo příliš nesnaží ho vyvíjet. Velmoci usilují o tzv. systém globální ochrany proti omezenému úderu. Američané se v podstatě snaží o to, aby měli deštník, který by dokázal zastavit omezený úder několika desítek raket, které by vypálily země typu Severní Korea nebo Írán,“ vysvětluje Lukáš Visingr.

Málokoho napadne, že ta vážka není živá, že je to dron
Lukáš Visingr, vojenský analytik

Hmyz je ve vojenské technologii oblíbenou inspirací. Existují programy, které se snaží modifikovat šváby na nosiče bomb. Oblíbené jsou i hmyzí drony.

F/A 18 Hornet

„Drony, které vypadají jako hmyz se mohou uplatnit při průzkumu, protože jsou nenápadné. Málokoho napadne, že ta vážka není živá, že je to dron. A další takovou inspiraci můžeme vidět u některých struktur, které hmyz vytváří, třeba u včelí plástve. Kompozity, které obsahují šestiboké buňky, se už běžně vyskytují třeba v některých druzích pancéřování,“ dodává vojenský analytik.

Dravý hmyz je pro vojáky inspirací i při pojmenovávání strojů. Příkladem za všechny může být třeba americký námořní stíhací letoun F/A 18 - Hornet, což v překladu znamená sršeň.

Spustit audio
autoři: Ondřej Novák, Klaudie Richterová|zdroj: Český rozhlas Plus

Související