Výstava v Berlíně

Týkal se až 14 milionů osob. Bagatelizuje chování Němců na okupovaných územích, zejména v Polsku a skutečnost, že nacisté válku rozpoutali.

Oficiální Varšava okamžitě reagovala. Premiér Jaroslav Kaczyňski označil expozici za politováníhodnou, zneklidňující a smutnou událost. Polským majitelům exponátů Svaz vyhnanců nejprve tvrdil, že nad výstavou převzala patronát kancléřka Angela Merkelová. Mnohé z nich to přesvědčilo k tomu, že zapůjčili některé exponáty. Když se ukázalo, že akce je výhradně organizována Svazem vyhnanců, vedeným Erikou Steinbachovou, svou ochotu změnili. Někteří chtějí své exponáty zpět. Pobřežní stráž města Gdynia například zapůjčila lodní zvon parníku Wilhelm Gustloff. Ten byl v roce 1945 potopen na Baltském pobřeží sovětskou ponorkou krátce po svém vyplutí z Gdaňsku. Z 9 000 německých uprchlíků přežil jen zlomek. Polská pobřežní stráž nyní chce vydat zvon zpět s tím, že nebyly splněny podmínky výstavy. O podobné navrácení exponátů usilují i další majitelé a instituce. Varšavský primátor Kazimierz Marcinkiewicz, dokonce kvůli probíhající výstavě zrušil 11. srpna plánovanou návštěvu Berlína.

Oleje do ohně přilil v nejnovějším čísle týdeníku Der Spiegel zmocněnec německé vlády pro otázky lidských práv Guenter Nooke. Polsku podle něj hrozí zglajchšaltování, tedy snaha o sjednocení názorů všech politických sil, institucí a tisku ve prospěch vládnoucí garnitury. To se podle Nookeho projevuje tím, že je na polské sdělovací prostředky vyvíjen nátlak, aby o výstavě Svazu vyhnanců informovaly výhradně negativně. To zřejmě v Polsku vyvolá ještě větší vlnu nevole. Už proto, že se termín gleichschaltung používal výhradně v souvislosti s vládou nacistů během Třetí říše,

Celá věc rozhodně nemůže přispět ke zlepšení v současné době spíše chladných vztahů obou zemí. V těch zahřmělo nedávno mimo jiné i poté, co se ukázalo, že plynovod, dodávající plyn z Ruska do Německa bude míjet polské území a povede po dně Baltského moře.

K výstavě samotné. Faktem je,že se tam setkáte s exponáty, dokládajícími vyhánění Židů, genocidu Arménů ze strany Turků za 1. světové války, nebo deportace ve stalinském režimu. Zdůrazňuje ale především utrpení Němců, kteří byli po druhé světové válce nuceni opustit své někdejší domovy v Polsku, Československu a dalších zemích. Bagatelizuje skutečnosti, že se tyto menšiny do značné míry podílely na likvidaci zmíněných států a často se aktivně podílely na tvrdé německé okupaci ve střední a východní Evropě. Proto není divu, že zvlášť v Polsku, kde se nacisté dopouštěli největších zločinů, nechtějí o podobných expozicích Svazu vyhnanců ani slyšet. Výstava je tam od počátku chápána jako provokace. Proto lze tvrzení Guntera Nookeho, že je na polské sdělovací prostředky vyvíjen nátlak, aby o výstavě psaly výhradně negativně, považovat za přitažené za vlasy. Výstava je navíc považována za kontroverzní i částí německé veřejnosti.

Vynucené cesty znovu obrátily pozornost ke Svaz vyhnanců a jeho minulost. Der Spiegel přinesl informaci, že od roku 1957, kdy Svaz vyhnanců zastřešil 21 organizací Němců odsunutých ze střední a východní Evropy, až do roku 1982, byla v jeho vedení až třetina bývalých členů nacistické NSDAP. Nynější předsedkyně a poslankyně spolkového sněmu Erika Steinbachová na dotaz, zda bude Svaz pátrat po minulosti svých členů oponovala, že na podobná bádání nemá organizace peníze. Až do včerejška. Pod vlivem zvýšeného zájmu o Svaz prohlásila, že bude nezbytné prozkoumat veškeré aspekty jeho minulosti. Dokazuje to, že historie nacistického období dějin Německa a jeho působení na starém kontinentě ještě zdaleka není mrtvým tématem. Vzpomeňme jakou odezvu vyvolalo nedávné přiznání německého spisovatele Guntera Grasse, že koncem války sloužil v jednotkách zbraní SS.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .